Dopis nemocným - září 2012

Dopis nemocným - září 2012       

Drazí nemocní!

Možná jste si někteří povšimli, jak první a třetí úmysl Apoštolátu modlitby na tento měsíc spolu souvisí. Všeobecný úmysl zní: „Aby politici vždy jednali s poctivostí, bezúhonností a láskou“ a úmysl národní: „Za světlo Ducha Svatého pro správné uspořádání životních hodnot.“ Jako by jim měl ukázat, jak toho dosáhnout. Máme se tedy opravdu za co modlit a já věřím, že v tomto našem úsilí nám zase pomohou úvahy O. Philla  Bosmanse.

„Štěstí nelze koupit. Naštěstí! Štěstí nelze ničím zaplatit. Mnoho lidí je nešťastných, protože se domnívají, že se štěstí dá koupit. I kdo má hodně peněz, může být  chudákem. Za peníze si  koupíme jen přelud štěstí a ten nás nezbaví pocitu nespokojenosti. Peníze jsou nutné proto, aby nám umožnily život důstojný člověka. Co je navíc, je překážkou! Jestliže se totiž peníze povýší na božstvo, stává se ze světa džungle a tou se nakonec stává i lidské srdce. Pro peníze lidé válčí a zabíjejí. Kvůli penězům se k sobě chovají jako vlci, kteří se navzájem požírají a rvou. Nezřízená touha po penězích má za následek korupci a bezcitnost.Vědomí lidskosti vymírá. Chceme-li být šťastni, musíme se především umět vzdát velkého majetku!

Člověče, ty jsi přece víc než tvé peníze. Tvá cena se nedá vyvážit  zlatem! To nejvzácnější si za peníze nikdy nekoupíš: dobrotu, náklonnost, teplo, vlídný domov, soucit, uznání, přátelství. Šťastným a opravdovým člověkem tě učiní jedině láska! Peníze a majetek velmi negativně ovlivňují vztahy mezi lidmi. Vytvořený příkop, oddělující chudé a bohaté, vede k soupeření a k nepřátelství. Dokud tento příkop nepřeklene most, tak řeči o lidskosti a solidaritě zůstanou jen prázdnými frázemi. Bohatstvím srdce je úsměv, stisk ruky, přátelské gesto, laskavé slovo. To nejprostší se stává darem. Kdo ztratil smysl pro toto bohatství, hledá náhražky a vrhá se na mrtvé věci. Právě člověk, který nesmyslně štve sám sebe ve snaze mít stále víc a víc, zůstává smrtelně osamocený, ponechaný sám sobě, zcela opuštěný na neplodném ostrově svého „já“.

Smrt nám má mnoho co říci, zvlášť jsme-li bohatí. Bohatství je životu nebezpečné. Snadno se v něm utopí lidskost. Proč v naší době tak úzkostlivě mlčíme o smrti? Kdybychom na smrt víc mysleli, naučili bychom se pokojněji a spokojeněji žít. Uvědomili bychom si častěji,  že i  ten nejbohatší člověk umírá chudý. I ten nejzámožnější člověk musí všechno opustit. To jediné, co si může s sebou vzít, je bohatství srdce a láska, kterou lidem kdy prokázal.

Chceme-li být opravdu šťastní, musíme za to vždy nějakým způsobem zaplatit. Pravou cenou za naše štěstí je dávat sama sebe. Nic víc a nic míň. Je čas opravdu si uvědomit, že nekonečně důležitější je to, co jsem, než to, co mám!“

Moc Vás zdravím

Sestra Pavla