Dopis nemocným - září 2014

Drazí nemocní!

Léto je pryč, už tu zase máme září, začíná škola. Není proto divu, že nás naši biskupové v Apoštolátu modlitby na tento měsíc vybízejí k prosbám ´Za moudrost a Ducha Svatého pro všechny děti a studenty, jejich rodiče a učitele.´ Pokud ještě aspoň trochu sledujeme dění u nás, vidíme, že našemu školství něco podstatného chybí. Přes různé změny a novoty, nic se nemění, maturity dopadají stále hůř. Je vina v neschopností učitelů nebo v tom, že se přijímají i slabší žáci, kvůli kterým se nutně snižují nároky na znalosti, jinak by snad třetina propadla? Přitom mnohá řemesla nemají vůbec dorost!

Vloni vyšla kniha rozhovorů dvou přátel - Jorge Maria Bergoglia, nynějšího papeže Františka a rabína Abrahama Skorka, rektora Rabínského semináře v Buenos Aires. Z mnoha témat mě zvláště zaujal  dialog o výchově. Myslím, že by tato kniha  měla být ve školství povinná. „Náboženství je světonázor. A vychovávat znamená předávat světonázor. Proto spolu obojí těsně souvisí. Kultura je ve své podstatě odpovědí na tři otázky: Co je člověk? Co je příroda? Co je Bůh? Je tedy nezbytné, aby výchova dětí zahrnovala studium těchto otázek a odpovědí, jež na ně dává náboženství... Náboženství má být součástí vzdělávání ve školách jako další prvek v širokém spektru toho, co výuka poskytuje. Zdá se mi diskriminační o náboženství nemluvit, neučit o náboženském pohledu na život a o historických událostech, jako je tomu u jiných předmětů... Význam náboženství pro výchovu spočívá v tom, že utvrzuje výsostné postavení člověka, každého jedince jako takového. Ve státním  školství by měl existovat nějaký druh náboženské výchovy, protože její hlavní úlohou je předávat hodnoty... Povinností věřícího je dát svým dětem vyrůst a vychovat je podle svých náboženských hodnot... Totalitarismy mají tendenci obsáhnout veškerou výchovu, aby mohly hnát vodu na svůj mlýn. Náboženství je řeč k člověku hledajícímu smysl své existence. Toto poselství se musí sdílet se všemi: kdo chce, ať je přijme, kdo nechce, ať nepřijme; ale informace ať je podána. Náboženství není pouze věc kultu, není to jen modlit se v chrámu k Bohu a dost. K Bohu může člověk dospět jedině prostřednictvím vztahů k bližnímu. Škola vychovává k transcendentnu stejně jako náboženství. Ale neotevřít ve školním prostředí dveře náboženskému světonázoru znamená oklestit harmonický rozvoj dítěte. Protože utváří jeho identitu, předává škola tytéž hodnoty jako rodič, hodnoty, které se do dítěte promítají. Učitel se má angažovat, má přinášet skutečné svědectví. Jeho vedení má být v souladu s jeho životem. Je třeba jim pomáhat, aby byli učiteli, svědky, to je ve výchově klíčové.“ 

Moji drazí, není to opravdu návod, jak zlepšit naše školství?  Měli

bychom se na tento úmysl opravdu hodně modlit, už kvůli těm dětem!

Moc Vás zdravím

Sestra Pavla