Dušičky

První z nich, Slavnost všech svatých vychází z historické události - v květnu roku 609 byl v Římě slavnostně zasvěcen bývalý pohanský chrám všech starověkých bohů Pantheon Panně Marii a všem svatým mučedníkům. Květnový termín byl v 8. století přesunut na počátek listopadu, zřejmě proto, aby nahradil pohanské svátky ( především Keltské, pro které byl první listopadový den začátkem nového roku a zároveň dnem, kdy se svět mrtvých setkával se světem živých).
Následujícího dne se slaví Památka všech zemřelých, spojená se vzpomínkou a modlitbou za mrtvé, jejichž duše ještě pobývají v očistci. Zpočátku se na zemřelé vzpomínalo velmi komorně, pouze v rodinném kruhu. První veřejná oslava se uskutečnila v 10. století ve francouzském benediktinském klášteře v Cluny. Postupně se tento zvyk rozšířil i do dalších zemí. Od roku 1915, kdy v průběhu 1. světové války zemřelo velké množství lidí, mohou kněží v tento den sloužit 3 mše.
Podle lidové pověry vystupují v předvečer tohoto dne duše z očistce, aby si alespoň jednou v roce odpočinuly od strádání. A právě od představy utrpení v očistci se odvíjí některé zvyky našich předků, související s tímto dnem. Například do lamp dával hospodář místo běžného oleje máslo, aby si dušičky mohly opáleniny, způsobené očistcem natřít a trochu ochladit. Večer se pilo studené mléko, někde se jím dokonce lidé ostříkali, což mělo rovněž zaručit ztrápeným duším alespoň částečnou úlevu. Bývalo také zvykem vhazovat do ohně různé pokrmy, což bylo místy chápáno jako částečné vykoupení z hříchů. Ve starých slovanských zvycích, udržovaných na některých místech Čech ještě na počátku 20. století, se na hrobech k uctění nebožtíků dokonce symbolicky hodovalo nebo se na ně pokládalo pečivo. (V jižních Čechách se na Dušičky chodilo koledovat).
Dušičkové pečivo bylo různorodé- pekl se chléb, rohlíky, housky, bochánky, žemle, věnečky a další nejrůznější tvary, dle krajových zvyklostí. Všem těmto druhům se souhrnně říkalo dušičky. Odlišný tvar měly kosti, které se dělaly ve tvaru hnátů  položených křížem. Hospodyně jimi obdarovávaly chudáky a žebráky. Mnohdy prodávali pekaři své produkty přímo na hřbitově.
Počátek listopadu provází velmi často nepříznivé počasí, dle jedné z tradic prý duše zemřelým oplakávají tímto způsobem své hříchy. Další z pranostik tvrdí, že hustá mlha přispívá k utěšení zesnulých.
Zvykem, který se dochoval až do dnešní doby, jsou průvody na hřbitov a zdobení hrobů květinami a věnci, které mají symbolizovat život. Světlo svíčky má signalizovat návrat domů. Duše prý svou cestu v temnotě najde právě podle rozžatého světýlka.

zdroje:
Jiřina Langhammerová: Čtvero ročních období v lidové tradici.
Pavel Toufar: Český rok na vsi a ve městě.
Alena Vondrušková: České zvyky a obyčeje.
Vlastimil Vondruška: Církevní rok a lidové obyčeje.
Adolf Adam: Liturgický rok.