Novinky z nakladatelství Portál - jaro 2013, 2. část

Jan Jandourek: Daniel Herman – Srdcem proti ostnatému drátu

Daniel Herman a Jan Jandourek, dva bývalí duchovní a dnes uznávané osobnosti společenského života, vydávají knižní rozhovor Srdcem proti ostnatému drátu. Znají se od 80. let 20. století, jejich společná cesta vedla přes studium v kněžském semináři do církevních řad. Oba později oficiální struktury církve opustili. Zájem o stav společnosti, církve a vyrovnávání se s minulostí však mají stále společný. Těmto tématům se věnují i v rozhovoru.

Daniel Herman vypráví o svém dětství v Českých Budějovicích, o svých křesťansko-židovských kořenech, které ho ovlivňují dodnes. Od mládí byl vychováván ke svobodnému a svobodomyslnému životu. Proto hledal cesty, jak se aktivně postavit komunistickému režimu.

Svůj směr našel ve víře, která ho dovedla v r. 1984 do kněžského semináře v Litoměřicích. Poté působil jako katolický kněz v Českých Budějovicích. Zde došlo k jeho zásadnímu setkání s Miloslavem Vlkem, s nímž následně spojil svoji profesní dráhu – stal se jeho sekretářem a v 90. letech na devět let mluvčím České biskupské konference. Jako jeden z nejviditelnějších členů církve měl možnost setkat se s mnoha zajímavými osobnostmi, vzpomíná např. na kardinály Tomáška a Špidlíka, na papeže Jana Pavla II., na osobnosti politického života V. Havla, M. Allbrightovou a další.

Daniel Herman se nakonec s církví oficiálně rozešel, požádal o laicizaci. Přesto je však jeho příklon k duchovním hodnotám a křesťanství patrný v jeho dalším životě i dalším profesním působení. „Bůh je velký grand,“ vysvětluje svůj pohled Herman. „A velký grand lidem umožňuje plnit si svobodně svá přání.“

Pracoval na krizové lince Policie ČR, jako tiskový mluvčí Ministerstva vnitra, byl členem týmu Jana Švejnara a donedávna byl ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů.

Kniha Srdcem proti ostnatému drátu obsahuje autobiografické prvky i obecnější úvahy. Živě popisuje reálie a atmosféru toho, co se ve společnosti a církvi dělo v posledních třech desetiletích. Čtenář se přitom dozví spoustu informací dosud nepublikovaných.

Jaromír Štětina: Pergameny

Jaromír Štětina vydal novou knihu Pergameny s podtitulem Román o čtvrtém přikázání. Děj odehrávající se převážně v 70. a 80. letech minulého století v hornickém prostředí má široký záběr. Od ústřední čtveřice přátel se rozbíhá k životním příběhům desítek postav. Líčí osudy lidí, kteří podlehli době totality, i těch, kteří se jí vzepřeli.

V románu Jaromíra Štětiny Pergameny se prolínají životní peripetie čtyř přátel, horníků severočeského hnědouhelného dolu Maxim Gorkij. Tady pracuje na vrtné soupravě Ogar Charlie, někdejší emigrant, Ivan Bunin, syn porevolučního ruského uprchlíka, Chcípáček Václav, mírně retardovaný dobrosrdečný mládenec, a obrovitý cikán Rafael Dežo Ursíny. Všichni mají účty s temnou dobou druhé poloviny minulého století.

Jaromír Štětina rozehrává jejich příběhy v nejrůznějších situacích: při náročné a nebezpečné práci v dolech, během oslav soukromých v hornické hospodě v Braňanech či prvomájových v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, při průzkumu ložiska safírů na Jizerce nebo při rozkrývání tajemství podzemního labyrintu Richard I.

Čtyřem „nepřátelům dělnické třídy“ pomáhá přežít chmurnou dobu jejich sounáležitost s předky. Odtud plyne i název románu, který autor vysvětluje: „Naše duše jsou pergameny… Jedna vrstva přikrývá druhou, starší probleskují mladšími v útržcích… Čitelné jsou vrstvy rodičů a jejich rodičů, protože jsme si jejich podobu, jejich slova a jejich svět vepsali do pergamenu sami… Textům, které se týkají nás samých, můžeme porozumět jenom pochopením slov, iniciál a perokreseb předků.“

Román, v němž nechybí ani detektivní zápletka, je o době, kdy se lámaly charaktery. Pergameny nesou autorovy biografické rysy. Dvacet let pracoval v národním podniku Geologický průzkum a osm let přímo na velkodole.

Heinz-Peter Röhr: Nedostatečný pocit vlastní hodnoty

Heinz-Peter Röhr, psychoterapeut, je příznivcem „pohádkové“ metody léčby. Na pohádkách ukazuje základní duševní problémy současných lidí a také nabízí řešení, jak se jich zbavit. Napsal už řadu knih, v nakladatelství Portál vyšly jeho tituly Narcismus – vnitřní žalář, Hraniční porucha osobnosti, Hysterie – strach z odmítnutí, Závislé vztahy.

Jeho novinka je na téma nedostatečný pocit vlastní hodnoty. Ten komplikuje výrazným způsobem život mnohým z nás. Důsledkem mohou být často úzkosti, deprese, psychosomatická onemocnění nebo různé formy závislostí. Heinz-Peter Röhr poukazuje na skutečnost, že zdravému pocitu vlastní hodnoty stojí často v cestě určité vnitřní vzorce či programy. Ty lze přirovnat k softwaru, který člověku umožňuje pouze určitý typ operací. Jsou to např. programy, které autor označuje jako: jsem nežádoucí, jsem nedostatečný, chci být nejlepší, ale nestačím na to, měl bych být jiný, než jsem, jsem bezmocný, jsem černá ovce apod. Lidé s nedostatečným pocitem vlastní hodnoty jsou obvykle „naprogramováni“ tak, že své vlastní spokojenosti stojí v cestě. Jako by ani nemohli jednat jinak. Obvykle už v dětství v nich jako obrana proti nepříznivým okolnostem, např. nedostatku rodičovské lásky, odmítání atd., vznikl některý druh tajného programu. A lidé se ho snaží přebít např. tím, že se uchýlí k závislostem, nebo se ponořují do své práce a rezignují na vztahy, nevěří lidem atd.

Autor čtenáři pomáhá nejprve sebedestruktivní vnitřní naprogramování rozpoznat. Vychází z poznatků a konceptů různých psychologických směrů a psychoterapeutických škol – z psychoanalýzy, KBT, transakční analýzy, existenciální psychoterapie – a s jejich využitím následně pomáhá, jak ze starých programů vystoupit a zaujmout nový postoj k sobě i k životu.

Sara Palmer, Jeffrey B. Palmer: Soužití s partnerem po mrtvici

Následky mrtvice postihují nejen nemocného, ale i jeho nejbližší. Zdravotní a psychické problémy, které vzniknou v důsledku poškození mozku, zahrnují problémy s mluvením a porozuměním řeči, potíže se sebeobsluhou, omezenou hybnost, depresi vyplývající z pocitu závislosti na druhých a změny osobnosti, někdy i demenci. A lidé, kteří se starají o člověka po mrtvici, také mohou trpět různými problémy. Partnerský vztah se dostane do nerovnováhy, z jednoho se stane pečovatel a druhý je opečovávaný. Ovšem pečovatel se může rychle vyčerpat a opečovávaný se dostává do role závislého dítěte, nerovnocenného člena rodiny.

Autoři radí, jak správně pomáhat člověku, který prodělal mozkovou mrtvici. Vysvětlují, co se vlastně stalo, jaké druhy mrtvice mohou nastat, jaké jsou jejich následky. Ale jejich kniha je výjimečná především v tom, že radí i pečovatelům, jak by se měli starat sami o sebe. Upozorňuje, jaké pocity jsou běžné poté, kdy váš blízký prodělá mrtvici, jak umět zapojit rodinu do pomoci a jak zkusit partnera podporovat. Nesmí chybět však ani relaxace a péče o sebe sama.

Autoři myslí i na to, že manželé, do jejichž života vstoupila mozková mrtvice jednoho z nich, nadále zůstávají manželi. Radí, jak podporovat manželský vztah a intimitu po mozkové příhodě. Do knihy Portál zahrnul i praktické odkazy a adresy pracovišť v České republice, kde je možné získat pomoc.

Anselm Grűn: Nebe začíná v tobě

Anselm Grün, benediktinský mnich, je jedním z nejznámějších autorů spirituální literatury. V Portálu vyšly jeho knihy Deprese jako šance, Vánoční rozjímání, Život je teď, Co živí lásku, Důvěřuj sobě.

Nebe začíná v tobě je jedna z raných autorových knih. Současně je ovšem klíčovým textem k poznání jeho díla. Kniha má podtitul Moudrost otců pouště. Hned v úvodu autor vysvětluje, proč se obrací k učení těchto mnichů, kteří žili v letech 300 – 600 po Kr. Jejich způsob života byl totiž zaměřen k sebepoznání a ke skutečnému prožitku Boha. Přejali moudrost a zkušenosti asketů z různých náboženství a filozofických kruhů a získali hluboké poznání člověka a opravdový cit pro Boha. Byli to, podle autora, psychologové tehdejší doby. Podle Grüna bychom se měli k jejich učení stále vracet, jejich spiritualita je pro současného člověka stále inspirující a srozumitelná.

Ve své knize autor rozebírá učení pouštních otců, především Evagria z Pontiku, o negativních i pozitivních silách, které jsou motorem lidského jednání a myšlení. Autor vychází z tzv. spirituality zdola, tj. spirituality, která nepřeskakuje přirozená stadia lidského poznání a zrání a která lidské slabosti a poklesky nevnímá jednoznačně jako selhání, ale jako prostor k růstu a sebepoznání. Stačí zmínit některá témata, aby si posluchači udělali přesnější představu: začít sám u sebe, askeze, mlčet a neodsuzovat, analýza našich myšlenek a pocitů, jak zacházet s vášněmi, duchovní utváření života a další.