Vítejte, senioři! - 11. 3. 2015 - Michal Tučný

Sám o sobě prohlašoval: „Já si nemyslím, že jsem zpěvák. Zpěváci jsou v Národním. Já jen prostě lidem zpívám písničky.“ Přesto – nebo možná právě proto – patřil k nejoblíbenějším českým zpěvákům a takovým zůstal i po předčasné smrti. Hudební kritik Jiří Černý zdůrazňoval „až chlapeckou, sentimentální něhu“ v jeho hlase a obdivně o jeho zpěvu hovořil například Robert Křesťan. Tučný, bývalý člen skupiny Greenhorns a Fešáci a později úspěšný sólista, si naposledy veřejně zazpíval v prosinci 1994. V dalších týdnech už musel řešit svůj vážný zdravotní stav a v březnu 1995 boj s rakovinou prohrál.

Jiří Černý o Michalu Tučném píše: „Býval to obyčejný kluk z Prahy-Holešovic, mladší ze dvou bráchů, levák přeškolený na praváka, vyučený prodavač. Než se stal profesionálním zpěvákem, pracoval šest a čtvrt roku a přitom maturoval na večerní obchodní škole.“ Své první úspěchy zaznamenal už na konci 60. let. V roce 1968 vystoupil na druhém ročníku Porty se svou skupinou Rivals, tehdy ještě s převzatým anglickým repertoárem. O další rok později kapela nabídla i píseň s českým textem Má cesta vede bůhví kam a zvítězila v kategorii moderní country. Tučný byl později členem skupin Greenhorns a Fešáci. Se svou vlastní doprovodnou kapelou Tučňáci vystupoval od roku 1980 až do své předčasné smrti v roce 1995. V 90. letech však souběžně spolupracoval také s dalšími skupinami, jako byl například Golem Jana Václavíka. S touto kapelou také nahrál jednu ze svých posledních písní vůbec, modlitbu Pane můj…, která vyšla na albu Šťastné staré slunce.

Jako ukázky zazněly: píseň Zdeňka Rytíře Jak chcete žít bez koní a modlitba Pane můj…