Vítejte, senioři! - 13. 5. 2015 - Vladimír Dvořák

Od roku 1947 uváděl na rozhlasových vlnách týdenní půlhodinky s orchestrem Karla Vlacha nebo později pořad Hudba pro radost. Po odchodu z rozhlasu pracoval jako herec v Divadle estrády a satiry a od poloviny 50. let spolupracoval s Československou televizí. Proslavil se především jako moderátorský partner Jiřiny Bohdalové v cyklech Písničky na zítra, Píšu, píšeš, píšeme nebo Televarieté. Současně s jeho moderátorskou dráhou se rozvíjel Dvořákův textařský talent. V 50. letech, před vznikem Divadla Semafor, patřil k několika málo tuzemským autorům písňových textů, jejichž tvorba nebyla banální a nevýrazná. My si jako první ukázku z jeho tvorby poslechneme píseň Blues, jen to blues. Zpívá Milan Chladil.

Když se v roce 1961 zeptali v časopisu Mladý svět zpěváka Rudolfa Cortése, které české textaře má nejraději, odpověděl: „Jiřího Suchého a Vladimíra Dvořáka.“ Ze slavných Dvořákových textů můžeme zmínit Je po dešti pro Juditu Čeřovskou, Normálně pro Pavlínu Filipovskou nebo Tam, kde šumí proud pro Karla Gotta. Milan Chladil zpíval jeho Marinu, přeloženou z italského originálu, nebo Karel Hála píseň Prostý lék. Úplně největším hitem Vladimíra Dvořáka jako textaře je však Píseň pro Kristýnku, nejúspěšnější česká píseň z období 1949–66. Dvořák její text napsal jako součást libreta rozhlasové hry Sto dukátů za Juana, která měla premiéru v roce 1953. Hudbu složil Zdeněk Petr a původním interpretem byl Vladimír Salač. My si poslechneme verzi z roku 1966 v podání Waldemara Matušky.