Vítejte senioři! - 26. 10. 2014 - knižní novinky z Portálu

Klára Cingrošová, Klára Dvořáková: Knížka pro vzpomínání a procvičování paměti

Na úvod jsem si připravila knížku dvou mladých autorek Kláry Cingrošové a Kláry Dvořákové s názvem Knížka pro vzpomínání a procvičování paměti. Obě dámy jsou aktivizačními pracovnicemi, pracují se seniory a pro ně a jejich blízké či lidi, kteří jsou se seniory v kontaktu, připravily na základě svých zkušeností tuto knížku. Je výjimečná v tom, že propojuje trénink paměti a reminiscenci, tedy práci se vzpomínkami. Trénování paměti je obvykle jednostranné, učí nás, jak efektivně využívat svoji paměť pomocí různých metod a pomůcek. Kdežto vzpomínky se mohou stát motivy k dalšímu hledání paměťových stop. Možná se ptáte, proč vzpomínat, když život tak rychle běží. Právě proto! Vzpomínáním se chceme se potěšit, ukázat své vidění věcí mladším generacím, pochlubit se spoustou zajímavostí, udělat si radost a připomenout si radosti dřívějších dní a let.

Knížka pro vzpomínání a procvičování paměti obsahuje 30 témat hlavně z  20.-80. let 20. století. Autorky v nich připravily různé duševní i fyzické aktivity, rukodělné činnosti, zabývají se českými tradicemi, zvyky, kulturou. Díky těmto aktivitám si procvičíte krátkodobou i dlouhodobou paměť, myšlení, soustředění, orientaci v čase a budou vás inspirovat k zajímavým činnostem.  S knížkou mohou pracovat jednotlivci i kolektivy, rodiny, žádná zvláštní příprava není třeba. Důležité je pouze jedno pravidlo: pracujte s knihou, když se vám chce, nespěchejte, a hlavně dělejte ta cvičení, která vás baví. A chcete-li, pozvěte k tomu i někoho dalšího - rodinu, kamarády, kolegy. Mimochodem, když jsme u toho vzpomínání: Víte, kdo dnes slaví svátek? Znáte nějakého nositele tohoto jména? Nemá snad někdo z vašich blízkých narozeniny?

Peter Cooper: Bulimie a záchvatovité přejídání

A máme tady další knížku z úplně jiného soudku, konkrétně z edice rádci pro zdraví. Jmenuje se Bulimie a záchvatovité přejídání a napsal ji britský psycholog Peter Cooper. Slovo přejídání v názvu by mohlo mýlit, protože - ruku na srdce – kdo se občas nepřejí. Ale pro někoho se přejídání může stát každodenní rutinou. Některé ženy (obvykle jsou to právě ženy) mají stálou potřebu zbavit se přebytečných kil, chorobně často sledují své tělo, které se jim nelíbí, jsou nespokojeny se sebou samými. A pak sahají k životu nebezpečným metodám – na jednu stranu nedokážou potlačit nadměrnou chuť k jídlu, která se projevuje záchvaty přejídání, a na druhou stranu mají okamžitě potřebu se snězeného jídla zbavit, obvykle vyvoláním zvracení. Vzniká začarovaný kruh, který vede k vážným zdravotním a psychickým problémům.

Taková porucha příjmu potravy se nazývá bulimia nervosa či záchvatovité přejídání. A kniha Bulimie a záchvatovité přejídání, kterou vám právě představuji, jednak objasňuje, oč v bulimii jde, ale hlavně nabízí účinné a osvědčené postupy, jak ji překonat. Krok za krokem provede čtenáře cestou k uzdravení, na jejímž konci budou schopni žít opět svůj život kvalitně a spokojeně. Pokud tedy bulimie trápí vás osobně nebo někoho ve vašem okolí, sáhněte po knize Bulimie a záchvatovité přejídání.

Cornelia Topf: Sebekoučink pro ženy

A teď knížka z jiného soudku – Sebekoučink pro ženy od německé koučky Cornelie Topf. Milé posluchačky, cítíte na sobě, že se vás očekává, že kromě pracovní kariéry budete ještě odpovídat i za péči o děti a o domácnost? Obáváte se, jak pracovně obstojíte ve světě mužů? Pochybujete o sobě a očekáváte od sebe perfektní výsledky? Tak s tím je třeba přestat a vydat se naopak na cestu vnitřního klidu! A k tomu vám může pomoci právě nová knížka Sebekoučink pro ženy. Divíte se slovu sebekoučink? Je to jednoduché a přirozené: každá žena potřebuje spojence, přítelkyni, rádkyni v těžkých životních situacích, koučku. A kdo vás nejlépe dokáže vést k sebezdokonalení? Vy sama! Abyste se mohly takovou vnitřní koučkou sobě samým opravdu stát, nabízí vám autorka přehledně strukturovanou knihu plnou každodenních příkladů, tipů a cvičení. Jejich prostřednictvím dokážete aktivovat své síly, aniž byste přitom ztratily své ženství. Posuďte samy z následující krátké ukázky (str. 88-89):

Co si říkáte, když vám před nějakou překážkou spadne srdce až do kalhot? Jaké myšlenky vás dostanou do konstruktivní, optimistické, činorodé nálady? Vyzkoušejte různé myšlenky. Říkejte si je v duchu, nahlas nebo potichu. Pozorujte své pocity: Jak to působí? Hledejte, vybírejte a přizpůsobujte vybrané věty tak dlouho, až budou sedět. Dvě tři myšlenky jsou lepší než jedna. Noste tyto myšlenky neustále u sebe jako pomůcku pro připomenutí (v kabelce, v mobilu...).

Kdysi jsem během koučinku a seminářů několik takových vět pro podporu sebe samé posbírala. Jako vždy platí: Nechte se inspirovat, ale neopisujte. Přetvářejte myšlenku tak dlouho, až k vám bude sedět, např. „Není to tak těžké, jak to vypadá.“

„OK, bojím se – ale strach aktivuje!“

„Nic se nejí tak horké, jak se uvaří.“

„Vydržím tak dlouho, až se to podaří!“

„Něco podobného už jsem přece jednou zvládla!“

„Mně je přece jedno, co si o tom myslíte. Já to teď dotáhnu do konce!“

„Dělám to pro nejdůležitějšího, nejmilejšího a nejlepšího člověka ve svém životě. Pro sebe.“

Tolik ukázka z knihy Sebekoučink pro ženy.

Anselm Grűn: Zastavení mého života

A na závěr jsem si pro vás připravila knihu známého autora duchovních knih Anselma Grüna. Anselm  Grün není jen benediktinský mnich, ale také manažer, učitel, duchovní průvodce, rádce mnoha lidí. Svoji novou knížku Zastavení mého života, s podtitulem Čím žiji a co se mě dotýká, pojal jako vlastní biografii. Zachycuje životní témata, která mu zvláště leží na srdci: které události z dětství a mládí na něj měly vliv, kdo na něj působil během studií, jaký význam pro něj má víra, mnišství, církevní příslušnost, i to, jak se vyrovnává s úspěchem svých knih. Knížku doplňuje spousta fotografií, které pomáhají dokreslovat to, o čem Anselm Grün vypráví. Kniha Zastavení mého života tak není jen životopisem známé osobnosti, ale další Grünovou duchovní knihou, která může formou zamyšlení nad vlastním životem pomoci mnoha dalším lidem najít svou vlastní cestu. A dovolila bych si rozloučit se s vámi ukázkou právě z této knihy.  Ukázka  (str. 17-18)

Jméno Anselm

Své řeholní jméno jsem si zvolil po svatém Anselmu z Canterbury. Když jsem si ho tehdy vybíral, moc jsem o něm nevěděl, snad jen, že to byl jeden z nejvýznamnějších teologů benediktinského řádu. Během školních let jsem o něm nebo od něj tu a tam něco přečetl. Když jsem si při přijímání do noviciátu zvolil za svého patrona svatého Anselma, věděl jsem především, že byl benediktin. Dnes vím, že svatý Anselm je největším benediktinským teologem středověku. Tomáš Akvinský byl dominikán a Bonaventura františkán. To byli tři velcí středověcí teologové a Anselm byl jedním z prvních, kdo se pokusil propojit víru s rozumem.  Pocházel z piemontské Aosty, později žil v normandském Beku, stal se tam opatem a založil teologickou školu. Nakonec byl zvolen arcibiskupem v Canterbury. Dostal se do sporu s anglickým králem a dvakrát byl vyhoštěn. Roku 1109 v Canterbury zemřel.

Anselm z Canterbury mě fascinuje. Především si vážím jeho programu – víra, která hledá vhled. Intelekt se u něj nenazývá ratio, nýbrž se odvozuje z výrazu intus legere – „číst uvnitř“ nebo „uvidět zevnitř“. Nahlížet dovnitř, tedy hlouběji, chtít racionálně pochopit rozumem. To chápu jako důležitý program. Rozum nerozpouští víru, ale činí ji pro myslícího člověka přijatelnou. Kromě toho je Anselm vzorem teologa modlitby. Jeho Proslogion, v němž představuje takzvaný ontologický důkaz Boží existence, nejen že začíná modlitbou, nýbrž Boží důkaz je do rámce modlitby zasazen.

Anselma vnímám i dnes jako velmi významného teologa. Jeho modlitby jsou zároveň velmi emocionální, Anselm má vřelý, oduševnělý jazyk a myslím, že by se od něj dnešní teologové měli co učit.