Evžen Kopecký poradil jak zazimovat zahrádku a jak si zhotovit z darů přírody adventní výzdobu. Pozval nás do Rájce na zámek.

více na:http://www.zamekrajec.cz/

tel./fax: 516 432 013

SENIOR PASY jsou unikátním projektem Jihomoravského kraje, který vznikl na podporu obyvatelstva s věkem nad 55 let. Projekt přináší ucelený a jednotný systém slev na výrobky a služby poskytovaný držitelům karet SENIOR PAS.
Nabízené slevy ve výši 5 – 50% jsou primárně zaměřeny na zdravotnictví, lázeňství, wellness, cestování, stravování, ubytování, vzdělání, muzea, galerie, ale i spotřební nákupy.

Zapojení do projektu je ZDARMA!

O projektu informovala JUDr. Marie Cacková členka Rady Jihomoravského kraje

více na: http://www.seniorpasy.cz/

SVATÝ ONDŘEJ

Na dnešní den připadá svátek svatého Ondřeje, patrona rybářů, řezníků, provazníků, ale také nevěst. U našich předků byl tento den natolik oblíbený, že možná bude stát zato se k němu alespoň na chvilku vrátit.

Z hlediska církevního se jedná o významný svátek, mimo jiné také proto, že v tomto období začíná liturgický rok. V Římě jej slavili už od 6. století.

Přes křesťanské zasvěcení se v tradičních zvycích den svatého Ondřeje nehlásí příliš ke světcovu odkazu, ale váže se spíše na staré pohanské rituály spojené s přírodním rozhraním, kdy u nás začíná zimní období. Zamrzají vody, povrch země se mrazem uzavírá, zapadá sněhem a odděluje se načas od lidí. Okolní krajina se halí do mlžného oparu a dny jsou nejkratší v roce. Ondřejské zvyky proto často pracují s touto přírodní tematikou – čaruje se s vodou, činí se dotazy stromům a celé okolní přírodě. Naši předkové proto s oblibou chodili do hájů a sadů, kde třásli s větvemi stromů a z jejich praskání a šumění zbylého listí  usuzovali co je v následujícím roce čeká. Velký význam byl přikládán rovněž vodě, jak dokládají mnohá svědectví z uplynulých staletí. Jedno z nich je zaznamenáno ve Stoletém kalendáři z 18. století:  „Jestli navečer svatého Ondřeje po slunci západu, když měsíc na nebi stojí, plnou sklenici studničné vody nalejem a sklenice v noci přetýká, tedy má mokrá zima a mokrý léto následovat, pakliže ale voda nepřetýká, tedy příkrá zima a suché léto následovati má.“[1] Další  pranostika zase tvrdí, že přeplave-li dřívko, hozené o svátku svatého Ondřeje na vodu na druhou stranu, bude následující rok mokrý. Zůstane-li ale tiše na povrchu, znamená to naopak rok nepříliš deštivý.

Proti hromům a ohni prý zase pomáhalo napécti čtyři pagáčky (placičky) zadělávané rosou nasbíranou na den svatého Ondřeje a ty pak zastrčit do rohů pod střechou.[2]

Ovšem první místo mezi pověrami tvořily odjakživa otázky svobodných dívek (a mnohdy i mládenců) na své budoucí protějšky. Způsobů, jak zjistit ono vytoužené jméno, bylo velké množství a jednalo se často o praktiky osobité a veskrze originální. Někde se chodívalo do sadu třást stromem, mnohde držela děvčata půst s nadějí, že se jim v noci ve snu ukáže jejich ženich. Jinde zase stačilo se jen řádně zadívat na vodní hladinu ve studni, rybníku či potoku a šťastná dívka hned viděla obraz svého vyvoleného. Pokud náhodou nebyla po ruce voda, plnilo stejný účel pozorování zrcadla nebo tmy komína. Poněkud zdlouhavější metoda jak zjistit, zda bude příští rok veselka, spočívala v zasazení třešňové ratolesti do hrnku. Pokud vykvetla do svátku Božího narození (25. 12.), jednalo se o jednoznačně kladné znamení.  Z 18. století se pak dochovala další z mnoha zajímavých pověr - dívky položily na lopatu každá kousek chleba a čí kousek snědl kolemjdoucí pes (pokud možno toulavý) jako první, tak právě tato mladá dáma se měla v následujícím roce vdát. O půlnoci před svatým Ondřejem chodily také mnohde svobodné dívky klepat na kurník, říkajíc přitom: „Kohoutku, kohoutku, zakokrhej. Muže-li dostanu, vědět mi dej. Slepičky vy nechte kokotání, nekazte mi, nekazte vdávání.“[3]. Ozval-li se kohout, mělo děvče naději, že se toho roku vdá. Ozvala-li se dříve slepice, znamenalo to, že má děvče přijít za rok znovu. Nejpohodlnějším způsobem jak zjistit jméno svého nastávajícího bylo napsat na lístky jména několika z nich, přes noc je nechat pod polštářem a ráno jednoduše vytáhnout jeden lístek se jménem. O něco málo složitější byla tzv. knedlíčková technika. Cedulky se jmény se vložily do těsta čtyř knedlíků, vařit se jich dalo o jeden víc a první, který vyplaval na hladinu se rozkrojil a bylo vše jasné - buď obsahoval jméno ženicha nebo byl prázdný, což znamenalo, že zvyk bude zapotřebí napřesrok zopakovat. Děvčata na Žďársku a Velkomeziříčsku věřila, že když se budou postit a večer napředou kužel, zjeví se jim ve snu jejich nastávající. Na Moravskobudějovicku se modlívali přímo ke svatému Ondřejovi: „Svatý milý Ondřeji, prosím tebe potají, ať se mi zjeví ve snu ten, jenž za muže je mi souzen…“[4] Na Slavkovsku pak dívky stoupali pravou nohou na postel se slovy: „Postýlko, postýlko, šlapu na tě, svaté Ondřejku, prosím tě: dé mně této noci viděti, co je mýmu srdcu némilejší!“[5] Jen tak pro zajímavost dodávám, že ani jedno ze zmiňovaných kouzel neuvádělo, jak zajistit to, aby i druhá strana dospěla k témuž názoru J Většina z výše uvedených zvyků se postupem času převedla do štědrovečerních pověr a zvyků a mnohé z nich jsou právě na Vánoce v některých regionech stále dodržovány.

Nastupující zima a příchod pošmourných dnů, inspirovaly naše pověrčivé předky k předvídání osudu celé rodiny. K velmi oblíbeným patřilo věštění podle předmětů, které se schovaly pod hrnečky a postupně se odkrývaly – např. chleba byl považován za znamení majetku, prsten pak symbolizovat svatební veselí.

Na Horácku a Podhorácku sjednávali v tento den novou smlouvu s obecním pastýřem. Při této příležitosti se konaly obecní zasedání s bohatým pohoštěním.'

Mnozí svobodní muži by zřejmě také dnes ocenili další ze svatoondřejských zvyků, který se dodržoval především v oblasti severovýchodních Čech. V poslední listopadový den odevzdávaly děvečky hospodyni napředenou přízi a za peníze, které od ní dostaly, hostily v místní hospůdce své mládence.

A na závěr našeho krátkého povídání přidáme ještě několik lidových moudrostí:

·  Na svatého Ondřeje ještě se nám ohřeje, ale na svatého Mikuláše už je zima celá naše.
·  Když na Ondřeje sněží, sníh dlouho poleží.
·  Ondřejův sníh zůstane ležet sto dní.
·  Sníh svatého Ondřeje, oziminám nepřeje.
·  Sníh na svatého Ondřeje, žitu velmi prospěje.
·  Svatý Ondřej tichý - nebude len lichý.
·  Poletují-li na svatého Ondřeje včely, bude neúrodný rok.
·  Má-li Ondřej na stromech kapky, bude příští rok hodně ovoce.
·  Svatý Ondřej dělá led a svatý Jiří jej láme.
·  Na svatého Ondřeje konec pocení.

Výklad této pranostiky je různorodý, nemusí se týkat pouze vývoje počasí a teplotních poměrů na konci listopadu, může rovněž pojednávat  o konci oblíbených vesnických zábav a tancovaček, které v následujících dnech vystřídá klidné a rozjímavé období Adventu.
                                                                                                  Marie Machynková Pokorná
                                                                                                
Literatura:
Langhammerová, Jiřina: Čtvero ročních období v lidové tradici. Praha 2008, s. 94.
Toufar, Pavel: Český rok na vsi a ve městě. Třebíč 2004, s. 57-62.
Vašků, Zdeněk: Velký pranostikon. Praha 2002, 375s.
Vondrušková, Alena: České zvyky a obyčeje. Praha 2004, s. 269-272.
http://pranostiky.wz.cz. ze dne 01. 12. 2010.

[1] Vašků, Zdeněk: Velký pranostikon. Praha 2002, s. 289.
[2] Tamtéž.
[3] www.ceske-tradice.cz ze dne 01. 12.2010
[4] Toufar,P.: Český rok na vsi a ve městě. Třebíč 2004, s. 62.
[5] Toufar, P.: Český rok na vsi a ve městě. Třebíč 2004, s. 62.