Vítejte, senioři! - 6. 5. 2015 - Novinky z Portálu 1.

Torey L. Hayden: Tichá holka

Jako první si představíme knížku, na kterou mnozí z vás dlouho čekali. Je to další román od oblíbené americké spisovatelky Torey L. Hayden. Čtenáři si velmi oblíbili její autobiografické knížky ze školního prostředí, ať už to byla prvotina Spratek, nebo další knihy Tygřice, Dračice a mazánek, Zvíře a Sebranka. Její nový román se jmenuje Tichá holka.

Hlavní hrdinkou je sedmiletá holčička Venus. Je zvláštní tím, že nemluví, a okolí se zdá, že vůbec nevnímá, že jsou kolem ní nějací další lidé. Jak už to v knížkách Torey Hayden bývá, tahle dívenka se objevila u Torey ve třídě a spolu s ní i další problémové děti, které by v běžné škole těžko stačily svým vrstevníkům, prožily různá traumata a potřebují speciální péči. Jak ale pracovat s dívkou, která neslyší? Naštěstí trpělivost její učitelky Torey přinese ovoce. Ukáže se totiž, že Venus má za sebou traumata z raného dětství, žije v problematické rodině a to vše způsobilo, že se u ní rozvinula porucha – elektivní mutismus. Ta je příčinou toho, že Venus nemluví. Je tedy na Torey a ostatních dětech ve třídě, aby se pokusily pomoci Venus k tomu, že opustí hradbu svého mlčení.

Asi vás, milí posluchači, kteří znáte knížky Torey Hayden, nemusím ujišťovat o tom, že i Tichá holka je mimořádně čtivá knížka a budete ochotni u ní strávit třeba celou noc, dokud se nedozvíte, jak příběh malé Venus dopadl. A zkusím vás ještě víc navnadit malou ukázkou.

Ukázka:

Posadila jsem se k Venus. Znamenalo to absolvovat celý ten nemotorný proces s přesunem Venus ke stolku, kde jsem ji musela posadit na židli a ke stolku ji přistrčit. Nic z toho sama neudělala. Sedla jsem si na židli naproti ní. Zvedla jsem sáček M&Ms a zamávala jí s ním před obličejem. „Víš, co to je?“ „Já vím, co to je, paní učitelko!“ zahlaholil Billy z opačného konce třídy. Tím pádem zvedli hlavu i ostatní chlapci. „Ano, a až budeš mít hotové úkoly, taky nějaké dostaneš, stejně jako Venus,“ řekla jsem. „Prozatím potřebuji s Venus chvilku soukromí, takže bych byla ráda, kdybys nás nevyrušoval.“

Natáhla jsem se přes stolek a zvedla Venus hlavu tak, aby se dívala na mě. Znovu jsem před ní zatřásla sáčkem. „Víš, co to je?“ Doufala jsem, že v očích zahlédnu jiskru poznání, ale nebylo v nich nic. Zírala skrze mě. „Bonbony. Máš ráda bonbony?“ Nic. Roztrhla jsem sáček a vysypala několik barevných M&Ms na lavici. Žádná reakce. Dál mi hleděla do obličeje. Zvedla jsem jeden bonbon, natáhla se a strčila jí ho mezi rty. Udělala jsem to opatrně, protože jsem u ní nechtěla spustit reakci, a bála jsem se, že by se to mohlo stát, jestli bude mít pocit, že ji můj pohyb ohrožuje. Bonbon zůstal na místě, napůl uvnitř, napůl z pusy venku.

„Húúúa!“ vykřikl Billy rozjařeně. „Koukněte! Ani neví, co s tím má dělat. To je bonbon! To se jí. Hele, učitelko, dej mi taky. Já jí to předvedu.“ A než jsem stačila odpovědět, Billy cválal přes třídu ke mně.

„Já taky! Já taky!“ vykřikli Shane a Zane téměř jednohlasně. Vyskočili ze židlí. Jenom Jesse zůstal na místě. „Já cukroví nejím,“ ohrnul nos. „Jsem po něm hyperaktivní.“

Billy se k nám vrhl a sebral M&Ms, které ležely na lavici mezi Venus a mnou. „Tyhle miluju,“ pochvaloval si a vhodil si do úst celou hrst. „Hele, holko, vidíš? To se jí. Křup, křup, takhle.“ S pusou otevřenou dokořán jí předváděl, jak se žvýká.

Billy se Venus nedotkl. Dokonce se k ní ani nesklonil, ale něco v jeho chování jí muselo připadat hrozivé, protože najednou vybuchla. Vydala pronikavý naříkavý skřek a vyskočila ze židle. Popadla Billyho za hrdlo a strhla ho pod sebe k zemi. Všude se rozletěly drobky rozkousaných bonbonů. Billy se jí vytrhl, vstal a v děsu prchl. Venus vyskočila a pustila se za ním, a celou dobu vydávala ten monotónní pronikavý jekot.

Vyrazila jsem za nimi. Židle padaly. Posunované stolky skřípaly.

„Ona mě zabije! Ona mě zabije!“ řval Billy.

„Billy, přestaň utíkat. Pojď sem. Neutíkej, jenom to zhoršuješ.“

„Já se v žádnym případě nezastavím!“

Randál ve třídě dosáhl takové intenzity, že by přehlušil i motor tryskáče.  Venus se vrhla na Billyho, ale já ji popadla, pevně objala a stáhla zpět. Venus na to reagovala divoce. Zuřivě se v mém sevření vzpírala, prudce se zmítala vpřed a vzad a bouchala mě hlavou do hrudníku. Nohama zuřivě kopala vzad. Ve snaze donutit ji si sednout, aby mi nemohla nic udělat, jsem se svezla na kolena. I když jsem byla mnohem vyšší a těžší, měla jsem co dělat, abych ji do sedu stlačila. Tím se všechno zhoršilo. Venus se rozječela hlasitěji a zmítala se ještě zuřivěji.

„Uklidni se,“ zašeptala jsem jí do ucha.

Ječela.

„Uklidni se, Venus. Až přestaneš křičet, pustím tě. Do té doby tě budu muset držet.“

Přidala na hlase ještě víc a řičela tak strašně, že jsem cítila, jak mi vibrují ušní bubínky.

„Ne. Musíš přestat křičet. Až přestaneš, pustím tě.“ Pořád vřískala, až uši bolely.

„Uklidni se. Klid, klid.“

Venus se mi ale vysmekla ze sevření. Rázem byla na nohou, u dveří a venku. Dlouho, ohromeně jsem se za ní jenom dívala. Pak jsem vyrazila ze dveří také.

Tolik ukázka z knihy Torey L. Hayden Tichá holka.

Jan Royt: Krajinami umění

A teď pro zklidnění sáhneme po jiném žánru. V Portálu právě vyšel nový knižní rozhovor. Jeho protagonistou je prof. Jan Royt, přední český historik umění. Rozhovor s ním vedl šéfredaktor Portálu Martin Bedřich a dal mu název Krajinami umění.  Tahle knížka potěší všechny, kteří mají rádi památky a umění, rádi navštěvují zajímavé stavby nebo výstavy. Prof. Royt vypráví o tom, jak se on sám dostal k umění, o jeho studiích, prvních profesních počinech. Jeho povídání je jakýmsi literárním

putováním po krajině – zastavuje se na zajímavých místech a přibližuje je čtenářům. A můžeme si být jistí, že z úst prof. Royta se nám dostane prvotřídních informací. Nejenže patří mezi přední české historiky umění (zabývá se především středověkou malbou a ikonografií, také barokem a raně křesťanským uměním), vyučuje na několika vysokých školách, je prorektorem Univerzity Karlovy, napsal řadu odborných knih. Věnuje se však i popularizaci umění v médiích, na veřejných debatách,

pořádá výstavy. Díky jeho vyprávění porozumíme tomu, jaké bohatství se nám otevírá, když k sobě necháme promlouvat krásu uměleckého působení minulých věků i současnosti.

Mimochodem, věděli jste, že na Svaté Hoře u Příbrami je zázračná socha, která byla údajně vyřezána samotným arcibiskupem Arnoštem z Pardubic? Nebo že v Římově se traduje legenda o tom, že křížová cesta tu byla vyměřena přesně podle původní situace v Jeruzalémě? Anebo že rekonstrukce historického jádra města Cheb je natolik kvalitní, že se jedná o světově unikátní? Na čtenářský anebo i skutečný výlet za památkami se můžete vydat s prof. Janem Roytem prostřednictvím jeho knihy Krajinami umění.

Ira Byock: Čtyři klíče k životu

Další knížkou, kterou si dnes představíme, jsou Čtyři klíče k životu. Napsal ji americký lékař Ira Byock, který se už desítky let věnuje paliativní péči o umírající pacienty. Možná budete znát jeho knihu Dobré umírání. Své zkušenosti z praxe shrnul i ve Čtyřech klíčích k životu. Těmi jsou podle něj čtyři jednoduché věty – Prosím, odpusť mi, Odpouštím ti, Děkuji a Mám tě rád. Tyhle věty mají obrovskou moc, díky níž dokážou napravit a pěstovat naše vztahy i náš vnitřní život. Můžou nám pomoci důstojně a poctivě vyřešit obtíže mezilidských vztahů. Ira Byock vysvětluje, jak je můžeme používat v každodenním životě. Názorně ukazuje, že není zbytečné sdělovat lidem, které milujeme, tuhle skutečnost. Stačí překonat rozpaky a stud. V knížce najdete spoustu příkladů ze života, v nichž se můžete třeba trochu poznat. Uvidíte, jak se dá oprostit od letité zášti a škodlivých emocí a urovnat vztahy v rodině. A to nemusí být zdaleka jen na konci života, ale kdykoli. Nikdy není pozdě nebo příliš brzy říci někomu, že ho mám rád, vážím si ho. Dosáhneme tak pocitu naplnění. A pak také pochopíme, na čem skutečně záleží.

Cynthia Bourgeault: Modlitba usebrání

K životní rovnováze, ztišení a získání potřebného klidu a odstupu pomůže i další knížka s názvem Modlitba usebrání od Cynthie Bourgeault. Modlitba usebrání je dnes velmi živé téma. Jejím hlavním tvůrcem a propagátorem je otec Thomas Keating. Cynthia Bourgeault, episkopální křesťanka a vyhledávaná učitelka duchovního života, jde v jeho stopách. Knihu Modlitba usebrání. Cesta k vnitřnímu probuzení  napsala jako příručku pro ty, kdo si přejí poznat postup modlitby usebrání. Přivede vás k praktikování této modlitby a zasvětí vás do něj, a pokud už tuto modlitbu praktikujete, prohloubí vaše pochopení jejího teologického a duchovního kontextu a dodá vám další živiny pro vaši cestu. Nechme mluvit samotnou autorku: „Sama jsem modlitbu usebrání praktikovala od roku 1988 a musím vděčně říci, že změnila můj život i mé chápání křesťanství. Když jsem se s ní setkala, byla jsem již téměř deset let farářkou episkopální církve, velice jsem milovala křesťanskou mystickou tradici a tradici vnitřního života a za sebou jsem měla spoustu duchovních cvičení. Nikdy se mi však nedařilo přimět se k pravidelné meditaci. Nerada jsem si to přiznávala, ale moje snahy zkoncentrovat se a zastavit myšlení narážely na silný vnitřní odpor. Mnohokrát jsem to už vzdala, když tu jsem poznala modlitbu usebrání a díky jejímu jedinečně odpouštějícímu východisku jsem nakonec našla svou cestu k meditaci. Začala jsem modlitbu usebrání praktikovat a praktikuji ji od té doby dodnes.“

Kniha provede čtenáře jednotlivými kroky od úplného začátku – žádnou předchozí

zkušenost k tomu nepotřebujete! Knížka se tak stává průvodcem technikou vnitřního ztišení a otevření se působení posvátného. Pracuje s podobou střelné modlitby pomáhající k vnitřnímu usebrání a následnému duchovnímu probuzení. Kniha je postavena na křesťanských duchovních a teologických základech. Varuje před zjednodušováním, snadností a lehkostí, přesto ale dává jasné návody, jak trénovat ztišení a jak rozumět potenciálu, který se v něm skrývá.

Michaela Peterková: Kurz zdravého sebevědomí

A na závěr dnešního povídání, tu mám, milí posluchači, jednu velmi praktickou a užitečnou knížku, která je určena nejvíc pro ty, kteří si málo věří. Napsala ji psycholožka Michaela Peterková a jmenuje se Kurz zdravého sebevědomí.. Do tohoto kurzu se však nemusíte hlásit ani nikam docházet, jeho účastníky se stáváte v okamžiku, kdy knihu otevřete.

Mottem knihy je výzva: Přestaňte o sobě pochybovat a víc si věřte. Nízké sebevědomí je totiž trochu, jako když nás tlačí boty. Žít se s tím dá, ale příjemné to není. Proč zbytečně strádat a donekonečna o sobě pochybovat, když to jde změnit. A k této změně vám pomůže právě Kurz zdravého sebevědomí.

Odlehčenou formou vás autorka vyzývá k práci na sobě a poskytuje vám k tomu vhodné postupy a tipy. Kurz je rozdělen do 14 částí, jedna část je určena na jeden den a bude vám na ni stačit 30 minut. Během každého dne o něco více pochopíte sami sebe, proč se chováte a jednáte tak, jak se to děje, a hlavně si nacvičíte, jak své chování změnit. Po 14 dnech budete mít osvojené postupy, kterými vaše sebevědomí poroste a spolu s ním i duševní pohoda. Nemusíte se bát, že jde o jakýsi instantní rychlý návod ve stylu pomoz si sám. Autorka je erudovaná psycholožka, která má navíc dar podat odborné informace velmi přístupnou cestou stravitelnou i pro laiky. Proto vám, milí posluchači, přeju, aby se pro vás knížka Kurz zdravého sebevědomí stala odrazovým můstkem k té správné životní změně. A pokud vás na ní budou provázet i další knížky Portálu, budeme za to moc rádi.