Život je těžký... a není vždycky fér

Neexistovala by bolest ani trápení, nemuseli bychom pracovat a nemuseli bychom umírat. Pořád bychom byli šťastní. Jenže skutečnost je jiná. Skutečnost je však také velký učitel. S její pomocí se učíme ty nejcennější věci v životě, i když to často jde velmi pomalu a bolestně. Jedna z nich je tato: Svět tu není proto, aby nás učinil šťastnými.

   Jakmile přijmeme fakt, že život je těžký, začneme růst. Pochopíme, že každý problém je také příležitost. Jdeme pak víc do hloubky a objevujeme sami sebe. Přijímáme výzvy, které nám život předkládá. Těžkosti se stanou vítanou zkouškou charakteru, nenecháme se jimi zdolat. Využijeme jich a dostaneme se s jejich přispěním k novým příležitostem…

…Věcí, které stojí za to, se nedá dosáhnout ani snadno ani rychle. Vždycky je třeba za ně zaplatit. Vyžadují náš čas, úsilí, oběť i bolest. Protože život není snadný.

   Nejdůležitější, co můžeme ve chvílích fyzické či psychické bolesti udělat, je najít v ní nějaký smysl. Bolest nás cosi učí, ale musíme být ochotní se od ní učit.

   Žijeme v nedokonalém světě s nedokonalými lidmi. Nikdo nám nezaručí, že se v životě vyhneme bolesti a zklamání. Stejně tak nám nikdo nezaručí naprosté bezpečí. Každý člověk se setkává a nespravedlností a s jejími následky – s bolestí a ztrátou. Otázka nezní, jestli tyto zážitky ostatní lidé mají nebo ne, ale jak se s nimi vyrovnávají. Ani úspěšní lidé neuniknou nespravedlnosti, jen se ji naučí přijmout a zvládnout konstruktivním způsobem.

Bože, dej mi

- trpělivost, abych se smířil s tím, co nemohu změnit,

- odvahu, abych změnil, co mohu,

- a moudrost, abych ty dvě věci rozeznal.

(Hal Urban: To nejdůležitější v životě, Portál 2004)