Arnošt Lustig a František Cinger: 3 x 18 (portréty a postřehy)
"Svědkem osudu Arnošta Lustiga jsou nejenom ulice a zákoutí rodné Libně, ale i popel předků usazený v bažinách a lesích kolem Osvětimi (...)" Poslouchejte knihovničku v neděli 14. 3. 2010 ve 13.20 (repríza v pátek 19.3. v 10.00).
Představit v úplnosti tuto knihu rozhovorů s Arnoštem Lustigem na malé ploše naší knihovničky není bohužel možné, pokusme se tedy upozornit na to nejdůležitější. (...) Čtenáři Lustigových knih o šoa mnohé vědí, nikdo si však v úplnosti nemůže představit všechnu tu hrůzu, jejíž poslední pamětníci postupně odcházejí do nenávratna. Lustig je svědek, který nám zůstává a své zkušenosti mladého vězně z Terezína, Osvětimi a Buchenwaldu se snaží znovu a znovu s úžasnou vytrvalostí a naléhavostí udržet pro paměť budoucích pokolení. (...) O svém náboženském cítění se v knize vyjadřuje takto: "Neměl jsem s Bohem problémy jako Primo Levi nebo Ellie Wiesel. Měl jsem jinou výchovu. Existence nebo neexistence Boha nebyla pro mne mučivou otázkou jako pro ně. Musel to ale být otřes pro věřící jako moje maminka, klást si otázku, jak může Bůh dopustit zabíjení dětí (...) a nebyla to pro ni teorie. V Auschwitz-Birkenau se nezdržovali organizátoři masových vražd s batolaty. (...) Aby se provoz nezdržoval, házeli vojáci děti do jam, kde hořely na vlastním tuku polity petrolejem, na ohni přiživovaném poleny z olší. (...) Co se dělo mezi životem a smrtí v Auschwitz-Birkenau, se vymyká každé souvislosti s Bohem. Dělali to lidi lidem."
Nepřísluší nám posuzovat víru lidí s otřesnou zkušeností jako byl Primo Levi, jako je Arnošt Lustig nebo jako byla Lustigova maminka, která koncentráky naštěstí přežila. Myslím však, že mezi strašnými zločiny nacistů se nějak zapomíná na to, že uloupili svým obětem nejen majetek, svobodu a život, ale často i nejvzácnější poklad, který vyvolený národ zdědil po předcích, totiž víru v jediného, všemohoucího a milosrdného Boha. Mnozí mužové a ženy z rodu Izraele umírali s hrůzou a zoufalstvím, že Bůh Abrahamův, Izákův a Jakobův na ně zapomněl. Ba co hůře, že Bůh jejich otců byl jen smyšlenkou, zbožnou fikcí, která generace Židů pouze udržovala při životě a falešné naději v jejich tisíciletém vyhnanství, ale neměla žádný rozumný základ. I rabíni byli vystaveni pokušení odmítnout Boha, který dopustil šoa. (...)
Arnošt Lustig a František Cinger: 3 x 18 (portréty a postřehy)
Vydalo nakladatelství Andrej Šťastný v Praze roku 2003. Vydání druhé, 392 stran, cena 299 Kč.
