Děti Volhy

Druhý román současné ruské prozaičky Guzel Jachiny (1977) s názvem Děti Volhy je zároveň jejím druhým románem, který si zásluhou nakladatelství Prostor můžeme přečíst v češtině. V edičním plánu týmu kolem Aleše Lederera z r. 2017 totiž dohledáme i její prvotinu Zulejka otvírá oči, rovněž ceněnou v Rusku i v zahraničí.  Rozsáhlá próza Děti Volhy, inspirovaná v našem prostředí stále málo známou historií povolžských Němců a jejich sovětské republiky, ustanovené na začátku 20. let minulého století, ale představuje průlom ještě v jiném smyslu slova; jakoby autorka tentokrát ještě přesněji odvážila poměr mezi bolestně výjimečným údělem hlavního hrdiny a banálním průběhem dějinných okolností, které postupně zaplavují městečko Gnadental i osamocenou usedlost na pravém břehu řeky, dvě prolínající se existenciály Jakoba Ivanoviče Bacha, jak se hlavní hrdina jmenuje.   

Mýtotvornost nepříliš komplikovaného děje spustí zásadní událost: nenápadný a bezprizorní učitel Bach se jednoho dne ocitne na statku podivínského krajana Grimma, aby se věnoval vyučování jeho negramotné dcery Kláry. Svérázná výuka ovšem probíhá přes paraván, aniž by Bach mohl svoji žákyni spatřit na vlastní oči; o to větší pouto mezi nimi vznikne. Tento folklorně prostý syžet umožní Guzele Jachnině paradoxně rozehrát promyšlenou symfonii těch nejneuvěřitelnějších drobných zápletek, do kterých ovšem pouští zásadní politické události časů těsně po bolševické revoluci natolik koncentrovaně, že ve výsledném celku je každý obraz i dialog uvěřitelný do posledního detailu i písmene. K tomu přidejme to nejlepší z umění ruského románu –  především schopnost vykreslit osudovost nepravděpodobného milostného vztahu, který, narušen nenadálou smrtí, zůstává dokonán i nedokonán...

Nad knihou se zamýšlí redaktorka Hana Svanovská, ukázky načetla Lucie Endlicherová.

Foto: Vydavatelství Prostor