Elie Wiesel: Šílená touha tančit

Elie Wiesel: Šílená touha tančit

Jméno známého spisovatele a nositele Nobelovy ceny za literaturu Elieho Wiesela se u nás do roku 1989 objevovalo prakticky jen v samizdatu. Dá se přitom říci, že Elie Wiesel patří k respektovaným myslitelům uplynulého dvacátého století i současnosti, jehož postoje napomohly k zdůraznění otázky lidských práv při budování moderní společnosti. S Wieselovým literárním dílem se mohli čeští čtenáři důkladněji seznámit teprve po sametové revoluci. Z té části jeho tvorby, v níž se věnuje židovské náboženské tradici, připomeňme dva znamenité tituly, které vyšly na začátku devadesátých letech v nakladatelství Sefer. Jedná se o sbírku úvah, nazvanou Bible - postavy a příběhy a druhou sbírku s názvem Talmud - postavy a příběhy. Tyto knihy čtenářům velmi zasvěceně přibližují rabínské komentáře ke klíčovým událostem Starého zákona i velké osobnosti slavných náboženských myslitelů z počátků novověku, jako byli rabi Śamaj a Hillel a jejich žáci. V nakladatelství Portál vyšly Wieselovy knihy Příběhy proti smutku, Zlo a exil, Příběhy o naději a Příběhy o důvěře. Velmi obsažné a podrobné jsou jeho dvousvazkové Paměti, z nichž se čtenář může mimo jiného poučit o poválečné Evropě i prvních letech státu Izrael.

Těžiště Wieselova díla však spočívá v opakovaném reflektování židovského osudu v období druhé světové války, jak je tomu například v příběhu Návrat do Sighetu nebo Pátý syn. Autor totiž jako židovské dítě z rumunského Sighetu prošel za války Osvětimí, kde se každodenně potkával se smrtí a byl také nucen přihlížet veřejným popravám. V jedné povídce popisuje případ, který sám zažil: za pokus o útěk dozorci oběsili otce s malým synem, který dlouho umíral před očima bezmocných spoluvězňů. Jeden z nich, věřící člověk, do mrazivého ticha pronesl polohlasem: „Tady umírá Bůh“. Většina Wieselových příbuzných byla za války zavražděna.

Hrozné vzpomínky na tyto zážitky a zkušenost s lhostejností i vypočítavým kořistnictvím árijských spoluobčanů vůči pronásledovaným židům se promítají do jeho románů až do současnosti. Wiesel podobně jako mnozí z přeživších se stále znovu trápí otázkou, proč se to všechno muselo stát a jak se dá žít dál a neztratit přitom rozum a naději v budoucnost. Jako věřící muž, formovaný svým dědečkem, který patřil k posledním žákům zázračných chasidských rabínů, se obírá i myšlenkou, zda za hrůzy šoa nenese odpovědnost sám Bůh Izraele. Víme ostatně, že četní lidé, kteří holocaust přežili, toto mučivé trauma neunesli a třeba i s odstupem mnoha let si sáhli na život, jako spisovatel Primo Levi.

Wiesel nalezl sílu žít dál. Jeho knihy se nečtou jednoduše, jsou psány bohatým a básnivým jazykem, dějově bývají spletité a často se v nich prolíná vzdálená minulost se současností. Otázky, které se v nich kladou, nemají vždy jednoznačnou odpověď, autor však vždy stojí na straně dobra a pravdy a stále znovu se snaží nalézat cestu k životu.

Román Šílená touha tančit vyšel francouzsky v roce 2006. Odehrává se především v současném New Yorku, kde hrdina knihy Doriel Waldman navštěvuje ordinaci psychoanalytičky. Potřebuje se zbavit úzkostných stavů, vzpomínek a představ, které se v jeho paměti mísí s událostmi 20. století. Doriel trávil rané dětství se svou židovskou rodinou kdesi v Polsku. Celou válku se s otcem skrýval v malé komůrce u polského sedláka, matka a starší sestra se účastnily odboje a mladší bratříček zmizel ve varšavském ghettu. Své terapeutce po dlouhém vnitřním přemáhání svěřuje Doriel postupně vzpomínky na události, které jej v mládí hluboce zasáhly…

Více uslyšíte v Knihovničce Proglasu v neděli 16. září ve 13.20 s reprízou v pátek 21. září v 9.30.