Henri de Lubac: Meditace o církvi
"V kruzích udávajících tón se stalo neslušným říkat nahlas, že milujete Kristovu církev. Netleskáte-li těm, kdo církev podrobují totální kritice, jste zvláštní podivín. Jakmile se chcete poučit u úctyhodné tradice – jakkoli bohaté a nosné – je to jen důkaz, že jste zdětinštěli. My se však spíše než výsměchu některých 'dospělých' obáváme udiveného pohledu jednoho jediného z 'maličkých' (a není to otázka inteligence), jimž je přislíbeno Boží království." Meditace o církvi kardinála Henriho de Lubaca představují v Knihovničce Proglasu redaktor Karmelitánského nakladatelství Pavel Mareš a Prokop Brož Th.D. Premiéra 20.06.2010 ve 13.20 hodin. Repríza v pátek 26.06.2010 v 10.00 hodin.
Meditace o církvi je knihou hlubokých teologických a historických úvah a zároveň autorovým osobním rozjímáním o tajemství církve. Známý jezuita napsal toto dílo na základě svých setkání s mladými kněžími po druhé světové válce, kdy vzaly rázem za své dříve nezpochybnitelné jistoty. Autor v devíti kapitolách rozvíjí základy i paradoxy, na kterých církev stojí. Církev je pro věřící matkou, protože zprostředkovává tajemství, která nás přesahují. Není však skutečností nejdůležitější: je odleskem tajemství, na něž neustále odkazuje – tajemství Krista, hlavy mystického těla církve. Církev je společenstvím lidí nedokonalých a hříšných, kteří potřebují posvěcení, ale zároveň je i tělem Kristovým, posvěcována jeho svatostí. Toto nesmírné tajemství sjednocení Boha s člověkem slavíme v eucharistii. Nikdy proto nemůžeme na církev aplikovat čistě sociologická či politologická měřítka.
Pozoruhodné je, že kniha vyšla v době, kdy se autor kvůli některým lidem z církve dostal do značných obtíží. Nejspíše právě proto v ní najdeme opravdovou úctu a lásku k církvi. Henri de Lubac přesvědčivě ukazuje, že církev je jednotou v různosti, která je schopna ocenit, očistit a vyzdvihnout k nebi vše, co je skutečně dobré a lidské. Křesťané se proto nesmějí uzavírat druhým lidem, stávat se jakousi ušlechtilou sektou. Zvlášť pozoruhodný je Lubacův smysl jak pro církevní tradici, tak pro svobodu teologického bádání. Držet se tradice pro něj nikdy neznamenalo ustrnout v poznání. Spíše naopak: dobrá znalost tradice svobodu lidského ducha podpírá, dává jí rozlet a správný směr ve prospěch církve. Mnohé pasáže z Meditace zjevně předjímají závěry Druhého vatikánského koncilu o církvi. Kniha bude inspirací a posilou také pro čtenáře 21. století.
Henri de Lubac (1896–1991), francouzský jezuita, kněz, kardinál, vynikající znalec církevních otců a středověké teologie, jeden z nejvýznamnějších teologů 20. století. Za zmínku stojí jeho blízkost papežům druhé poloviny 20. století. Jan XXIII. ho pozval na jednání Koncilu jako odborného poradce. Pavel VI. si Meditaci o církvi oblíbil natolik, že ji čítával v kapli na kolenou a často z ní během svého pontifikátu čerpal a citoval. S Karolem Wojtylou (Janem Pavlem II.) úzce spolupracoval na pastorální konstituci o církvi v dnešním světě Gaudium et spes. S Josephem Ratzingerem (Benediktem XVI.) založil v 70. letech mezinárodní katolickou revue Communio.
Henri de Lubac: Meditace o církvi. Z francouzského originálu přeložil Tomáš Parma. Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří v roce 2010. Kniha má 340 stran. Cena 499 Kč.
