Knihovnička: Dějiny podle Bohdana Chudoby

Takřka šestisetstránkový svazek z pera českého křesťanského intelektuála, vysokoškolského učitele, překladatele, ale i aktivního politika, brněnského rodáka Bohdana Chudoby, jehož životní stopy po r. 1948 mizí snad trochu nečitelně nejprve ve Francii, pak v USA a nakonec ve Španělsku představuje totiž ojedinělý pokus subjektivně pojmout dějiny lidského tvůrčího zápasu o Slovo, který autorovi neodmyslitelně splývá s dějinami křesťanství jako takového.

Člověk nad dějinami – tak se letos vydaný svazek z nakladatelství Torst jmenuje – je ve skutečnost kompilátem dokonce knih pěti. Ta první s názvem Úsvit a setkání představuje jakýsi obecný úvod do autorových estetických koncepcí, ale zároveň vytváří dobrou příležitost zvyknout na Chudobův styl psaní a některé jeho základní myšlenkové obraty, které posléze prostupují i knihami dalšími. Ty už pak konkrétně mapují historické události od předkřesťanských kultur až po Ježíšovo poselství, které se Chudobovi stává přirozeným středobodem, srdcem veškerého zápasu o smysl lidských dějin.

Už na prvních stranách svazku rychle pochopíme, že Chudobův výklad historie (i když, pozorný čtenář chvílemi váhá, zdali vlastně nejde o osobitě pojaté dějiny estetiky) především polemizuje. S čím? S  lineárními výklady smyslu jednotlivých událostí a tvůrčích počinů (tedy se zjednodušeným tvrzením, že každý příčina má nějaký následek), a s tím souvisejícím evolucionismem, který na začátku 20. století přímo anektoval nejen přírodní vědy, ale i disciplíny humanitní. Bohužel, toto všechno se dle autorovy koncepce projevuje také na nesprávném výkladu evangelií a evangelní zvěsti, které bylo poškozeno zejména tím, že Ježíšovo Slovo není vnímáno tady a teď, jako něco konkrétně přítomného, co formuje individuální lidský osud, ale jako něco, co se domněle realizuje v jednotlivých událostech historie a co má nějaké tzv. „pokrokové“ vývojové tendence.

Nad knihou se zamýšlí redaktorka Hana Svanovská, ukázky načetl Daniel Blažke.