Knihovnička v neděli 9. března 2008

„Odkudsi se neslyšně vynoří, sám se přitom učiní zcela nenápadným, a pouze na něco upozorní. To „něco“ je ale natolik důležité, že nelze couvnout. Jeho zaujetí pro věc přejde i na vás, nelze odolat. Čtu-li, že ti, kteří se učinili těmi nejmenšími služebníky, budou největšími v království Božím, vzpomenu vždycky na něho.“

Tuto pěknou charakteristiku osobnosti jednoho z nejvýznamnějších českým teologů patera Oty Mádra z pera jeho redakčního kolegy Petra Příhody najdete na záložce výborné knihy, kterou nedávno vydalo nakladatelství Vyšehrad. Ráda bych ji doporučila vaší pozornosti, poněvadž přináší nejen pozoruhodný životní osud výjimečného a osobně mimořádně statečného českého kněze, nýbrž i zajímavé svědectví o významném úseku naší moderní historie. Stručně a střídmě pojaté osobní dějiny dlouhého života Oty Mádra, narozeného v roce 1917 počínají od raného dětství, jež se kryje s prvními krůčky nové československé republiky. Přes studentská léta a kněžské svěcení v roce 1942, následné počátky pastorační služby a licenciát z morální teologie nás přenesou do doby poválečné. Pateru Mádrovi se v roce 1947 podařilo ještě vycestovat do Říma a postgraduálně studovat morální teologii na gregoriánské univerzitě, kde získal doktorát . Před návratem do vlasti v létě roku 1949 k němu papež Pius XII na hromadné audienci pronesl povzbuzení pro věřící v Československu:

„Ať jsou stateční a věrní, bude to krásná stránka dějin!“

 – Prorocké slovo pro těžká léta, která nás čekala po únoru 1948, dodává ve svých vzpomínkách Oto Mádr.

Věru těžká léta, jejichž tíži nesla mlčící většina národa, zahnaná do kouta bezohlednými ideology a budovateli světlých zítřků. Mezi těžce postižené patřili křesťané, katoličtí aktivisté a především jejich duchovní pastýři. Mádr byl jeden z nich, velmi aktivní v péči o studující mládež a také autor burcujícího textu Slovo o této době, který byl věřícími považován za poselství internovaných biskupů a šířil se ve stovkách opisů. Represe na sebe nenechaly čekat, v jednom z monstrprocesů byl pater Oto odsouzen na doživotí. Kolikrát jsme již četli či slyšeli vzpomínky vězněných obětí komunistického režimu – přece jsme však znovu zaskočeni zprávami o hrůzách a bolestech, ale i o hrdinských činech lidí, kteří se svým životem stali Kristovými svědky na cestě hrozného utrpení. Mádr uvádí četná jména a sluší se zde za všechny ostatní připomenout alespoň některé osobnosti: z vězněných kněží Josefa Zvěřinu, Antonína Mandla či Václava Razika, z žalářovaných řeholnic boromejku matku Marii Langrovou, z katolických aktivistek dlouholetou vězeňkyni profesorku Růženu Vackovou. Pro ně i ostatní bezejmenné mučedníky komunistického režimu platilo v plné míře slovo o křesťanské svobodě, které formuloval Oto Mádr ve svém textu Etika v proměnách času a ke kterému se svým životem přihlásili:

„Křesťanská svoboda není jen uvolnění od něčeho, nýbrž svoboda k něčemu: k pravé autonomii. Bůh nám nabízí nepřekonatelně plný smysl života tím, že mu sloužíme ve svých bližních. Služba ovšem zahrnuje oběť svobody. Být pro druhé zmenšuje možnost být pro sebe. Přesto opět zkušenost potvrzuje Kristovo zaslíbení, že kdo se kvůli němu vzdá svého, už v tomto životě dostane stokrát více. Blahoslavení chudí v duchu jsou svobodní od sebe, jejich život není prázdný. To je poklad, který nerezaví a nemůže být nikým odcizen.“

Oto Mádr si vnitřní svobodu nenechal vzít nikdy. Ve své knize vzpomíná například na situaci, kdy se jej během mnohaměsíční vyšetřovací vazby snažili přimět k přiznání věcí, kterých se nedopustil:

„Byl jsem v temnici, listopadová zima, tam se netopilo, a já věčně nachlazený. Ráno takzvaná káva s kouskem chleba. Celý den jsem musel chodit, večer jsem si mohl lehnout, ale na ledový beton, takže jsem prochodil i noc. Po druhém poslání do temnice jsem řekl referentovi, který se zajímal o můj dojem z takového zacházení: V temnici někdo změkne a někdo ztvrdne!“

Během procesu hrozil trest smrti a otec Mádr byl vnitřně připraven přijmout jej pro slávu Boží.
Nakonec si odseděl patnáct let a vzal ty těžké roky jako příležitost sloužit jako kněz spoluvězňům i promýšlet a formulovat svá stanoviska. Propuštěn byl v roce 1966 a ihned se tajně zapojil do života církve a stal se poradcem i oporou kardinálu Tomáškovi. Státní souhlas k výkonu kněžské služby obdržel roce 1970, po odchodu do důchodu se výrazně angažoval v činnosti katolických disidentů a po roce 1989 také vyučoval na katolické teologické fakultě univerzity Karlovy, bohužel po dobu příliš krátkou. Přesto jej za svého učitele považuje i řada lidí, kteří jej osobně neznají nebo se s ním třeba jen letmo setkali, znají však jeho práci a jeho články v Teologických textech a nechají se inspirovat příkladem jeho života.

Mádrova kniha V zápasech za Boží věc není pouze biografií nebo knihou rozhovorů, jaké se známými osobnostmi sepisují pilní redaktoři jako na běžícím pásu. Neobsahuje banality, dokonce se dá říci, že neobsahuje zbytečné slovo. Vlastní Mádrovy vzpomínky jsou stručné, více se o něm můžeme dovědět z odpovědí, které poskytl na otázky některých katolických publicistů. Týkají se jeho názorů na svobodu ve vězení a na křesťanství v současném světě a také osvětlují vznik a fungování znamenitého měsíčníku Teologické texty, které vznikly a trvají Mádrovou zásluhou. Součástí knihy jsou i některé důležité dokumenty jako poselství kardinála Tomáška, nazvané Všemu lidu Československa. Autorem byl opět Oto Mádr a pan kardinál Tomášek je vyhlásil v klíčovém okamžiku sametové revoluce v úterý 21.listopadu, kdy demonstranti v Praze, Brně a Bratislavě skandovali, že chtějí svobodu a v jednotě je síla. Několik hodin po návratu z Říma z kanonizace Anežky české obdržel od Mádra připravený text a použil jej beze změny. Konstatoval se v něm neblahý stav tehdejší společnosti, na závěr však k zazněla naléhavá slova:

„Jsme s vámi, přátelé, když voláte po spravedlnosti pro všechny. S díkem a úctou se obracím zvláště k obětem surového násilí. O vás platí Kristovo slovo: Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Požadavek potrestání viníků je zcela spravedlivý. Jen prosím, abyste šli dále cestou nenásilí. Bojujme za dobro dobrými prostředky. Na našich utlačovatelích vidíme, jak krátkodechá jsou vítězství zloby, nenávisti, pomstychtivosti, bezohlednosti, zpupnosti.“

A pokračuje:

„Také vás chci oslovit, moji katoličtí bratři a sestry, spolu s vašimi kněžími. (…) Znovu pozvedněte hlas, tentokrát v jednotě s ostatními občany, Čechy, Slováky, i s příslušníky dalších národností, věřícími i nevěřícími. Právo na víru se nedá odloučit od ostatních demokratických práv. Svoboda je nedělitelná! Končím slovy, která zazněla kdysi v našich dějinách: S pomocí Boží osudy naše jsou v našich rukách!“

Mádr byl o této pravdě celý život hluboce přesvědčen. Důvěra v Boží plán a ochota nasadit se pro něj beze zbytku a do krajnosti je inspirací a pomocí pro každého, kdo touží připojit se ke statečným vyznavačům a svědkům víry. V osobě Oty Mádra máme štěstí takového svědka znát a díky nakladatelství Vyšehrad se podrobněji seznámit s jeho životem a myšlenkovým bohatstvím.

Oto Mádr: V zápasech za Boží věc. Vzpomínky, texty a rozhovory. Knihu vydalo nakladatelství Vyšehrad, Praha 2007, v  Knihovničce Radia Proglas ji představila Marie Blažková v neděli 9. 3. ve 13.15.