Mariusz Szczygiel: Gottland
Zejména mladý čtenář najde v knize málo známé příběhy z nedávné české historie, které by rozhodně zapomenuty být neměly. Poslouchejte Knihovničku Proglasu v neděli 11. 3. 2012 ve 13.20 s reprízou v pátek 16. 3. 2012 v 10.00.
Ukázka z knihy (kapitola o smrti spisovatele Jana Procházky v roce 1971):
"Pochovat člověka je čím dál těžší. Najednou jsou s pohřbíváním hrozné problémy. Někteří lidé vůbec nemají právo být pochováni. Urnu Josefa Smrkovského měla rodina doma. Několikrát se ji pokoušeli pochovat, ale nikdy se jim to nepodařilo. Někoho napadlo, že by se to mohlo udělat v zahraničí, jenže urna byla v rychlíku do Vídně odhalena. Byla špatně schovaná na záchodě mezi mušlí a umyvadlem. Ti, kteří směli být pohřbeni, měli rovněž právo na parte, jenže s jedinou podmínkou: nesměla se v něm uvést hodina obřadu. Ti, kteří měli právo i na uvedení hodiny obřadu, byli na tom lépe jen zdánlivě. Ve skutečnosti komplikovali život svým živým známým a přátelům. Srozumitelně to vysvětlil v Československuk žijící Němec básník Reiner Kunze: Zemřel A. Pohřeb se bude konat v 17.00 v motolském krematorliu. Ti, kteří bydlí v Motole, se vydávají na cestu už v 16.00. Vědí, že když zemřel někdo takový jako A., není vhodné, aby vyšli na ulici všichni ve stejnou dobu. Těm, kteří bydlí dál, je jasné, že se opozdí, ať vyrazí v kolik chtějí. Ulice totiž budou uzavřené a auta smutečních hostů budou směrována na objezdy přes předměstí a okolní vesnice. O pohřbu samozřejmě vědí jen ti, kteří mohli být informováni. Hned po smrti dotyčného dotiž přestávají fungovat telefony jeho rodiny. Nejbližší používají telefonních budek. Ale budky kolem jejich bydliště jsou porouchané, a tak musí příbuzní jezdit k budkám v jiných čtvrtích. Prakticky vypadá smuteční oznámení tak, že anonymní informátor zašeptá do sluchátka: "Pohřeb dneska v 17.00." Vlastně ne. Ne všechny pohřby se konaly v tak dobrou hodinu. Ne dost na tom, že zpráva o kremaci jistého biologa, člena Akademie věd, přišla na poslední chvíli, ale navíc se škodolibou raodstí, že obřad se bude konat v 6.30. Známý filozof měl kremaci v 7,00 a hodinu nebylo možné nijak změnit. Mnoho pohřbů se konalo večer. Když lidé vycházeli z krematoria, neviděli nic. Osvětlení hřbitova bylo vypnuto. Reiner Kunze si však povšiml něčeho, co se pravidelně opakovalo: pokud vedla cesta svahem a každých pár kroků byly schody, pak každý, kdo zůstal stát na schodu, říkal tomu za sebou: Pozor, schod. A nikdo neupadl."
Mariusz Szczygiel: Gottland
Z polštiny přeložila Helena Stachová, vydalo nakladatelství Dokořán v Praze v roce 2007. Kniha má 222 stran, cena není uvedena. Více informací najdete na www.dokoran.cz
