Neboj se vystoupit na horu

Letos šestasedmdesátiletý římskokatolický kněz Václav Vacek vydal začátkem letošního roku v nakladatelství Vyšehrad sumář textů, které reprezentativně zrcadlí jeho životní pastorační témata – a činí tak způsobem, jakým jsme u něj dlouhodobě zvyklí a který má pro některé z nás kouzlo, jemuž nemůžeme a ani nechceme odolávat: spontánně, živelně a místy asociativně. Narozdíl od některých fyzickým věkem příbuzných souputníků  se u Vacka ovšem  nejedná o přezíravé protostařecké mudrování, které mnohdy už v prvních odstavcích prozradí neodvratné  ubývání sebereflexe: Vacek formuluje  čiperně, uštěpačně až provokativně, s odkazem na soudobé dění ve společnosti i dlouhodobý stav věcí v naší i světové církvi– a tím nás ponouká k tomu, abychom nově  promýšleli nebo ještě lépe  přehodnocovali to, čemu každý z nás sám za sebe věříme.

Už v knize rozhovorů s Josefem Beránkem Měl jsem štěstí na lidi vydané roku 2014
se v případě Václava Vacka ukázalo, že kněží, kteří dovedou ústrojně, ale hlavně přirozeně integrovat dlouholetou praxi kazatele a duchovně doprovázejícího s neutuchajícím aktuálním zájmem o politické i kulturní dění, to vše ve spojení s aktuální reflexí biblických textů, přitahují zasloužený zájem mnohdy sociálně i vzdělanostně velmi rozdílného auditoria. Ostatně sám protagonista geneticky propojuje vlastní východočeský dědinský původ s letitou zkušeností venkovského či maloměstského faráře. Dlouholeté poctivé studium Písma u něj nalezlo oporu v zájmu o židovskou tradici, a tedy nové promýšlení vzájemné láskyplné úmluvy mezi Hospodinem a lidem Izraele. Ovoce tohoto návratu k neprávem zapomínanému či spíše odloženému sklízíme rovněž při četbě novinky s příznačným názvem Vystup na horu a buď tam...

Nad knihou se zamýšlí redaktorka Hana Svanovská, ukázky načetla Adriana Růžičková.