Scénář Knihovničky z neděle 21. října 2007

Dnes před sebou nemáme, jak je zvykem, jeden svazek, ale hned celou sličnou kazetu obsahující pět knih a jeden sešit. Jde o Liturgické meditace na celý rok od otce kardinála Tomáše Špidlíka. Už celé generace českých katolíků znají hlas tohoto vzácného muže, který byl nazván velkým darem pro církev, z vln vatikánského rozhlasu. Pátek co pátek k nám věrně promlouvá a jeho slova vždy stojí nejen za poslech, ale i za činění si poznámek.

Vydávání jeho spisů se po léta věnuje olomoucké nakladatelství Refugium, těsně spjaté s Centrem Aletti, jež sám otec Špidlík založil pro rozvoj duchovního života cestou ignaciánského ponoru do tajemství církve celé, tedy západní a východní. K již vydaným knihám, z nichž uveďme jen Spiritualitu křesťanského Východu, Ruskou ideu, nebo třeba Prameny světla či My v Trojici, nyní přibylo dílo rozsáhlé, avšak nikoli suché. Takové by ostatně ani otec kardinál napsat nedokázal. Stejně jako cokoli z jeho pera jsou to texty výživné, spojující jeho dva dary: vědeckou erudovanost a schopnost vyjadřovat se tak, aby slova – mluvená či psaná – přispěla nejen k poznání, ale i k prohloubení vlastního vztahu s Bohem, tedy ke komunikaci.

Již jsme jednou pověděli, že jedním ze Špidlíkových leitmotivů je církevnost. A co je církevnějšího než liturgický rok? Benediktinský otec Baur o něm uvádí:

Bůh to tak zařídil, že život církve je zde na zemi vestavěn do průběhu jednoho roku. V rámci počínajícího, stoupajícího a dokonávajícího se roku dále prožívá Pán, žijící v církvi, svůj život ve svátostné přítomnosti a ve svátostném působení. A kdo chce být a žít v Kristu, ten musí spoluprožívat tento život Kristův v jeho církvi – v liturgickém roce... Každý rok začínáme znovu. Každý rok se pokoušíme dospět k dokonalosti. Nedosahujeme jí. Bůh nám dává nový rok spásy. Pokoušíme se o to opět. Tím, že se každoročně znovu snažíme o to, abychom ve spolužití s Kristem a jeho církví přivedli ke zralosti to semeno, které bylo do nás zaseto při svatém křtu, zdokonaluje se v nás křesťanský život.

A monsignore Jiří Mikulášek, generální vikář brněnský, zase píše:

I když se každoročně opakuje v podstatě prostý příběh Ježíšova pozemského působení, není prožívání liturgického roku jednotvárným chozením v kruhu, ale stoupáním ve spirále, vystupováním k Bohu v čase a v prostoru... Jako strom každým rokem sílí o jedem letokruh, tak je společenství církve každým rokem bohatší o to, co prožilo s Kristem na dalším úseku cesty dějinami.

Soudíme, že právě do tohoto pohybu nás liturgické meditace, tedy rozjímání nejen na nedělní evangelia všech tří cyklů A, B a C, ale i na evangelia doby adventní, vánoční postní, velikonoční i z mezidobí, vpojují. Jak to činí, nejlépe vytane z ukázky. Úmyslně jsme vybrali rozjímání nad evangeliem z 29. neděle v mezidobí cyklu C, tedy z neděle, na niž připadá premiéra této knihovničky. Čte se známý text o tom, že je třeba stále se modlit a neochabovat. Otec Špidlík komentuje, a to vysoce tereziánsky:

Výsledek modlitby se neměří jen podle vnějšího vyslyšení. Prosebná modlitba je účinná. Věříme, že modlitbou měníme svět a jeho osudy. Ale modlitba mění především nás samotné. To pak je daleko důležitější. Změna srdce, citů, sklonů je důsledek dlouhých a vytrvalých modliteb. Proto se dlouho modlívají zvláště ti, kdo za nic zvláštního neprosí. Těší je sám fakt, že mohou s Bohem mluvit. Je to něco podobného, jako když se stýkáme s přáteli. Nechodíme k nim jenom proto, abychom od nic něco žádali. Zaskočíme k nim spíš, jak se říká, na kousek řeči. Tou roste přátelský vztah.

A k blížící se slavnosti Všech svatých náš průvodce dodává:

Bůh stvořil člověka, ne aby byl uzavřeným ostrovem, ale abychom žili ve stálé komunikaci, podobně jako v nebi se stále sdílejí tři božské Osoby mezi sebou... V této souvislosti pochopíme, proč církev tak pevně hájí článek obcování svatých, vzájemný styk nejen v církvi zde na zemi, ale i se svatými v nebi. Děje se to modlitbou... Úcta svatých je vyznání víry v církev, jež nepochybuje o tom, že dosáhne toho, oč usiluje, to je dokonalého, vzájemného porozumění, komunikace všech se všemi po celou věčnost.

Dalo by se tedy uzavřít, že bohoslužebný rok se všemi svými čteními je jednou velkou církevní komunikací s tajemstvími Boha přesažného i Boha vtěleného. Četba meditací duchovního člověka může být vhodnou přípravou pro účast na mši, tomto vrcholu církevního života. A tomu, kdo na liturgii už chodit nemůže, bude jistě pomocí k vnitřní účasti na ní na dálku. Znáte-li někoho takového, jistě mu refugiovsky skvěle vypraveným dílem otce Špidlíka uděláte radost – a hlavně prokážete službu.

Tomáš Špidlík, Liturgické meditace na celý rok, nakladatelství Refugium, Velehrad-Roma 2006