Štvanice po ruském způsobu

Paralelní osudy dvou novinářů, původně sportovního reportéra Lva Smyslova
a investigativního komentátora Antona Pjatého, zrcadlí dvě tváře současné ruské mediální scény: ty však rozhodně nejsou černobílé. Oba dva jsou totiž otřesnou obžalobou postkomunistické společnosti, která se nezvládla a ani nechtěla reformovat zevnitř; společenského uspořádání, které rezignovalo na jakékoli mravní zásady a veřejné sebereflexivní mechanismy a namísto toho se orientuje na peskování a vymýšlení domnělých nepřátel zvenku, ztělesněných liberálními demokraciemi středozápadní Evropy. Filipenko si přitom po stylistické i metaforické stránce zdařile a záměrně pohrává s postromantickými mýty totalitární společnosti: zatímco struktura textu ztělesňuje smutnou parodii na sentimentální vztah běžného občana k ruskému hudebně-kulturnímu  dědictví, metafora „štvanice“ pro změnu rozvibruje vzpomínku na slavné lovecké scény z ruských románů 19. století. V postavě kariéristického Smyslova, kterého k pronásledování a týrání úspěšného mediálního kolegy dovedla vlastně spíš než profesní závist osobní materiální
a existenční tíseň, pak můžeme vnímat onen zvláštní koktejl nezúčastněného a odosobněného cynismu, který zločinné režimy zneužívají vůči lidem, označovaným jako nepřátelé státu či vlasti...

Nad knihou se zamýšlí redaktorka Hana Svanovská, ukázky načetl Filip Breindl.