Talmud pro každého

Když se Židé cítili v ohrožení, psali. Významným plodem tohoto psaní je Talmud. Je to dílo přičiněním antisemitů opředené mnoha legendami a podezřeními, dokonce i z čarodějnictví. Skutečnost je však úplně jiná: Talmud je autoritativním celkem židovského zákona a tradice. Obsahuje učení Mišny, ústního zákona, vlastně výklady k Pěti knihám Mojžíšovým, a Gemaru, tedy komentáře k Mišně, neboť ta je pro svou stručnost velmi těžko srozumitelná.

Talmud má dvě verze: Talmud palestinský neboli jeruzalémský a Talmud babylonský. Verze jeruzalémská byla dokončena někdy v pátém století po Kristu. Svědčí o velkém spěchu sestavovatelů, který mohl být způsoben tehdejším politickým napětím. O století mladší je verze babylonská. Ta je alespoň třikrát obsáhlejší, a přestože obsahuje méně čistě právního materiálu – halachy – a více hagady, tedy pasáží vyprávěcích, měla vždy větší vliv a požívala větší autority.

Talmud je pokladnice židovského vědění, moudrosti a informací. Je to sice záznam jiskřivě dialektických učených diskusí o Mišně, ale ve skutečnosti pojednává o každém aspektu života – od plnění náboženských povinností přes právo, etiku, estetiku a etiketu až k folkloru a populární vědě. Větší část zmíněných diskusí má formu dialogu: nejprve jsou položeny otázky a potom se hledají příčiny a kořeny.

Studium Talmudu objasňuje interpretaci Tóry, bystří mysl a podporuje logické myšlení. Talmudská dialektika ukazuje, že i protichůdné názory mohou být oba legitimní, jak vidíme na proslulých diskusích mezi Hilelovou a Šamajovou školou. Lze je totiž smířit, neboť obojí jsou slova živoucího Boha.

Talmud – o nic méně než sama Tóra – vytvořil judaismus a sjednotil lid Izraele po celém světě v jediný intelektuální a duchovní celek. Stále pokračující vykládání a zkoumání talmudské literatury působí, že každá generace přispívá ke stavbě studia Tóry. A to je základní povinnost judaismu, neustálý proces od kolébky až do hrobu.

My, čeští nežidovští čtenáři, jsme se zatím mohli s Talmudem seznámit opravdu jen málo, a to převážně v parafrázích. Z talmudických traktátů vyšel v českém překladu pouze jediný: Pirkej avod, Výroky otců. Ty vydal Sefer roku 1994. Totéž nakladatelství nyní přináší dílo sice popularizující, ale přece jen umožňující hlubší seznámení: Talmud (pro každého).

Jeho autor, Abraham Cohen, působil v první polovině dvacátého století téměř čtyřicet let jako rabín v Birminghamu. Byl též známým překladatelem a editorem – mimo jiné spolupracoval na překladu kompletního Babylonského talmudu do angličtiny. Kniha, kterou vám představujeme, vyšla poprvé roku 1949 v New Yorku a je již považována za klasickou. Má podtitul Historie, struktura a hlavní témata Talmudu. Těmito vědecky znějícími slovy se však nedejme odradit. Nutné pojednání o historickém kontextu a struktuře představuje jen necelých třicet stran v Úvodu a nadto je velmi čtivé. Zbývající část důkladné, téměř pětisetstránkové knihy tvoří kapitoly o nejdůležitějších otázkách, které před člověkem, Židem i nežidem, stojí, a o odpovědích, jež na ně mají talmudští učenci: Bůh a svět, učení o člověku, zjevení, rodina, společnost, mravní život, právo, posmrtný život a další. Kniha je vypravena s typickou seferovskou pečlivostí: dobrý překlad, transkripce hebrejštiny řídící se heslem Vše pro čtenáře, rejstřík…

Všch zmíněných pět stovek stránek je živých, plných důvtipu starých rabínů. Abychom měli z jejich četby plný užitek, musíme vycházet z hlediska, bez nějž do myšlení židovských učenců a do jejich metody výkladu Bible nelze proniknout. O tomto hledisku autor píše:

Jestliže měl být židovský národ zachován, bylo třeba jej obehnat „plamennou vírou jako ohnivou stěnou“… Žid musel mít takové náboženství, které nejenže by jej napořád odlišovalo od pohanů, ale zároveň by mu bylo stálou připomínkou toho, že je příslušníkem židovského etnika a víry. Žid musel být od svých sousedů oddělen nejenom vyznáním, ale i celým způsobem života... Dokonce běžné každodenní úkony měly mít specifické prvky, které by mu neustále připomínaly jeho židovství. Každý detail jeho života měl být střežen Tórou – psanými nařízeními mojžíšského zákona a jejich rozvinutím ve společném životě národa v souladu s měnícími se podmínkami.

Když rabíni rozpracovávali právní halachu, předsevzali si vyučovat:

…praktické náboženství, konání správných skutků ve službě Bohu a člověku. Snažili se posilovat faktory, které přispívaly k jednotě a pokoji mezi lidmi – smysl pro spravedlnost, čestnost, bratrskou lásku, milosrdenství, shovívavost… – to znamená pozvedat morální úroveň svého národa od pokolení k pokolení.

A ještě k jednomu velkému nám může příklad našich starších bratří ve víře pomoci: k tomu, abychom se nemodlili, křesťansky nežili a Písmo nečetli účelově, pro svůj vlastní prospěch, ale úplně nezištně, podobně jako nám Bůh dává svou milost. Naše židovské bratry totiž traktát Pirkej avot varuje, že Tóra nesmí být studována za sobeckým účelem. Studovat je třeba li-šma, tedy „pro Tóru samu“, z čistých pohnutek. Budiž nám to povzbuzením k tomu, abychom se k Bohu obraceli ne proto, že něco potřebujeme, ale proto, že Bůh je Bůh.

Talmud (pro každého), Historie, struktura a hlavní témata Talmudu, nakladatelství Sefer ve spolupráci s European Jewish Publication Society, Praha 2006.