Křesťan a svět: Rádce světového salesiánského náčelníka

Rodák z brněnských Židenic salesián P. Václav Klement je doma tam, kde žije don Bosco. Mnohaleté působiště v Jižní Koreji střídá s pobyty v dalších státech východní Asie a Oceánie či s kanceláří v Římě, přičemž v současné době má roli spolurádce pro misie. V Jižní Koreji pobýval od roku 1986 do roku 2002. V hlavní radě salesiánů byl činný 18 let, z toho 12 let měl na starosti východní Asii a Tichomoří, oblast, kde jsou salesiáni ve 23 zemích, po dalších 6 let navštěvoval salesiánské misie po celém světě. Pro zajímavost dodejme, že salesiáni působí ve 134 zemích světa, Otec Václav, podle svých slov, navštívil „jen asi stovku“ států.

V hlavní světové salesiánské radě poslední dva měsíce už není, ovšem „hlavní náčelník salesiánů“, jak P. Václav nazývá představeného salesiánů Ángela Fernándeze Artima si ho podržel jako mimořádného vizitátora na dalších 6 let. Do konce roku 2025 by tedy měl „vizitovat“, to znamená navštívit asi 20 zemí, což tvoří asi 10 provincií. Pohybovat se bude především v Africe, ale i v Evropě, jižní a východní Asii.

Kdyby don Bosco žil v těchto dnech, nejvíc by investoval do preventivní výchovy rodičů, vyjadřuje názor Otec Václav, když se zamýšlí nad smyslem preventivního výchovného systému. Zásadní význam a přínos salesiánského způsobu výchovy a formace vidí v dobrovolnictví, v rozhodnutí strávit aspoň určitou část života bez nároku na finanční odměnu tam, kde je to třeba. V otevřenosti k potřebám druhých je Bůh rozhodně přítomný, konstatuje bez váhání. Je proto nesmírně důležité učit se být vnímavý k tomu, co druhým schází, být s nimi a pomoci, a pak také sdílet s ostatními, jak jsem dennodenně Bohem povzbuzován. Bez takového „žďuchnutí“ od zkušenějších se noví lidé pro misie, ať už v Česku nebo ve světě, nezapálí, uvažuje P. Václav. Jako příklad uvádí „obyčejného“ salesiána, Korejce působícího v Súdánu (Otec John Lee), díky jehož nadšení našlo smysl života mnoho lidí. Za hlavní vlastnost sebe jakožto řeholníka považuje poslušnost: „Cokoliv… přichází, tak to přijímáš a říkáš… takhle s úsměvem – jo, tak já to beru!“

Jak se žije křesťanům ve východní Asii? „Když se řekne ´katolická církev´, tak třeba většina normálních obyvatel ani neví, že to existuje… Když se řekne ´křesťani´ nebo ´církev´, tak většinou se představí – jak se říká – velká škola, kde je teda 3000 děcek a z toho je třeba asi 5 katolíků…“, objasňuje Otec Václav. Kdo ovšem spojuje všechny bez rozdílu, je právě don Bosco.  A co kromě odkazu svého zakladatele přinášejí salesiáni jako svůj poklad? P. Václav Klement odpovídá citací jistého čínského kardinála: „Největší dar, co jsme [my salesiáni] dali Číně, je rodinnej duch… v církvi, ve farnosti, ve škole...“ V konfuciánské hierarchizované společnosti právě tento fenomén přináší revoluční obrat. Ve východní Asii a Oceánii salesiáni ještě pořád mají svůj dorost, protože právě rodinný duch způsobuje právě to, že lidé cítí přijetí bez výhrad, že se cítí jako doma.

Pořad připravila Jitka Skřičková, technicky spolupracoval Antonín Kánský a Jaroslav Topinka.