Magdazín 14. 5. 2008, LÁSKA

O lásce

Když vám pokyne láska, následujte ji,

i když jsou její cesty tvrdé a strmé.

A ovanou-li vás její křídla, vzdejte se jí,

i když vás může zranit meč, skrytý mezi jejími perutěmi.

A když k vám promluví, uvěřte v ni,

i když její hlas může rozmetat vaše sny jako severák, pustošící zahradu.

Neboť láska vás nejen korunuje, ale také přibíjí na kříž.

Láska vám dává růst, láska však u vás dělá také průklest.

Neboť jak vystupuje k vašemu vrcholu a laská vaše nejněžnější větévky, chvějící se v slunci,

tak také sestupuje k vašim kořenům, lnoucím k zemi, a otřásá jimi.

Svazuje vás jako snopy obilí.

Vymlacuje vás, aby vás obnažila.

Prosívá vás, aby vás zbavila plev.

Vymílá vás doběla.

Hněte vás, dokud nezvláčníte.

A pak vás postoupí svému svatému ohni, abyste se stali svatým chlebem pro svatou hostinu Boha.

O manželství

Spolu jste se zrodili a spolu buďte navždy.

Buďte spolu, dokud bílé perutě smrti nerozpráší vaše dny.

Buďte spolu i v mlčenlivé paměti Boží.

Ale ať jsou ve vaší pospolitosti prostory a nebeské vánky tančí mezi vámi.

Milujte se navzájem, ale nečiňte si z lásky pouta:

nechť je láska spíše mořem, vlnícím se mezi břehy vašich duší.

Plňte si vzájemně své číše, ale nepijte z jediné číše.

Dávejte si vzájemně ze svého chleba, ale nejezte vždy ze stejného krajíce.

Zpívejte, tančete a radujte se spolu, ale dopřejte jeden druhému, aby byl sám,

právě tak, jak jsou samy struny loutny, i když se všechny zachvívají stejnou melodií.

Dávejte si svá srdce, ale ne proto, abyste si je vzájemně svěřovali do opatrování.

Neboť vaše srdce může obsáhnout jen ruka Života.

A stůjte při sobě, ale ne příliš blízko sebe:

neboť pilíře chrámu stojí odděleně

a dub neroste ve stínu cypřiše, ani cypřiš neroste ve stínu dubu.

O dětech

Vaše děti nejsou vašimi dětmi.

Jsou syny a dcerami Života, toužícího po sobě samém.

Přicházejí skrze vás, ale ne od vás.

A třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří.

Můžete jim dát svou lásku, ne však své myšlenky,

neboť ony mají své vlastní myšlenky.

Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich duším,

neboť jejich duše přebývají v domově zítřka, který vy nemůžete navštívit dokonce ani ve svých snech.

Můžete se snažit být jako ony, nepokoušejte se však učinit je podobné sobě.

Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška.

Jste luky, z nichž jsou vaše děti vystřelovány jako živé šípy.

Lučištník vidí na stezce nekonečna terč a napíná vás svou silou, aby jeho šípy letěly rychle a daleko.

Ať napínání rukou Lučištníka je pro vás radostí.

Neboť jak miluje šíp, který letí, tak miluje také luk, který je pevný.

(Chalíl Džibrán: Prorok)