Magdazín 2. 6. 2010 Domov pro seniory – Hodonín

Posláním Domova pro seniory Bažantnice je:

poskytnout seniorům, kteří pro svou sníženou soběstačnost nemohou vést samostatný život ve svém domově, bezpečné a důstojné prostředí k jejich dalšímu životu prostřednictvím komplexu sociálních služeb.

• Poskytujeme radu a pomoc k zachování dosavadního stupně soběstačnosti a aktivity a k jejich dalšímu rozvoji. Při úplné ztrátě soběstačnosti poskytujeme celodenní pomoc.

• Usilujeme o vytváření podmínek a příležitostí pro běžný způsob života, podobný životu mimo ústav.

• Usilujeme o zajištění maximální míry Vaší osobní svobody a rozhodování o svém životě.

• Podporujeme zachování kontaktů s rodinou a přirozeným prostředím klienta, využívání místních služeb, na které byl klient dosud zvyklý.

• Služby poskytujeme celoročně dle individuálních potřeb na základě smlouvy o poskytování služeb.

• Poskytování komplexu sociálních služeb spočívá v zajištění ubytování, stravování, úklidu, praní, žehlení a oprav prádla, ošetřovatelské a hygienické péče, kulturní a společenské činnosti, sociálního poradenství, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a rodinou, zprostředkování dalších služeb (např. praktický lékař, odborní lékaři, kadeřnictví, pedikúra, duchovní péče).

Více na www.dshodonin.cz

Moje drahé děti – moje dítě...

Když si jednoho dne všimneš, že jsem již starý a už asi nebudu takový jako předtím, měj se mnou trpělivost a snaž se mě pochopit.

Když se zašpiním při jídle, když už se nebudu schopen obléci, buď trpělivý. Vzpomeň si na ten čas, kdy sem tě já tomu všemu musel naučit.

A když při rozhovoru s tebou tisíckrát opakuji to samé, nepřerušuj mě, ale  trpělivě mě poslouchej.  

Vždyť když jsi byl malý, před spaním jsem ti musel do nekonečna vyprávět stále stejnou pohádku, dokud jsi neusnul.

Nezahanbuj mě, když se nechci umývat, ani mně nenadávej. Nezapomeň na to, jak jsem tě musel přesvědčovat, když jsi byl malý, aby ses umýval.

Když zjistíš, že celkem nerozumím novým věcem, nezahanbuj mě, ale dej mi čas, abych to pochopil a nevysmívej se mi, že tomu nerozumím.

Naučil jsem tě tolika věcem... Dobře jíst, pěkně se oblékat... Jak se postavit k životu... Hodně z toho všeho je výsledkem velkého úsilí a vytrvalosti, kterou jsme oba museli vynaložit.

A kdybych v některém okamžiku ztratil niť našeho rozhovoru anebo bych zapomněl, o čem jsme mluvili, dopřej mi čas, abych si vzpomněl. A když to nedokážu, nebuď nervózní. Určitě to nebylo důležité. Pro mě bylo důležitější být s tebou a chtěl jsem, abys mě jen poslouchal.

A když jednoho dne nebudu chtít jíst, nenuť mě. Vím velmi dobře, kdy to potřebuji a kdy ne.

A když mi moje unavené nohy už nedovolí jít... podej mi svoji přátelskou ruku tak, jak jsem to dělával já s tebou, když jsi dělal své první kroky.

A když ti jednoho dne řeknu, že už nechci žít, že už bych nejraději umřel, nepohoršuj se. Jednoho dne pochopíš, že to není vůbec kvůli tobě, ani kvůli tvé či mé lásce.

Snaž se pochopit, že v mém věku se už těžko žije a dny staroby jsou už jen trápením.

Nesmíš být smutný, znechucený, bezmocný, když mě budeš vidět takového. Budu rád, když budeš stát po mém boku. Snaž se mě pochopit a pomoz mi tak, jak jsem já pomáhal tobě, když jsi začínal žít. Jednoho dne pochopíš, že i navzdory mým omylům a chybám jsem vždy chtěl pro tebe to nejlepší a snažil jsem se připravit ti cestu, po které máš kráčet.

Nyní, děti moje, je řada na vás, abyste mě provázely na mojí těžké cestě. Pomozte mi projít mou cestu až do konce s láskou a především s vaší trpělivostí. Já vám to zaplatím svým úsměvem a nekonečnou láskou, kterou jsem vás vždy měl rád.

Váš otec, vaše matka

(autor neznámý, zdroj internet)