Magdazín 25. 11. 2009

24. listopadu 2009 Magdazín

O hospicové péči hovoří MUDr. Ladislav Kabelka – primář Domu léčby bolesti s hospicem svatého Josefa v Rajhradě u Brna.

Hospic - původně útulek poutníků na těžké cestě do Svaté země, kde byly poutníkům umyty nohy, byli nakrmeni a bylo jim poskytnuto přístřeší, než se zotaví ze strasti putování.

Dům léčby bolesti poskytuje péči pacientům všech věkových skupin, kteří trpí chronickou bolestí různého původu, a paliativní péči pacientům, kterým již nelze zajistit vyléčení. Přesto je možné, aby byla zlepšena či alespoň zachována kvalita jejich života v nejlepších možných mezích tak, aby se mohli v případě, kdy je to možné, vrátit zpět ke svým blízkým.

Jedná se o nestátní církevní zdravotnické zařízení, které však slouží všem, kteří to potřebují - věřícím i nevěřícím. Umírající člověk se nebojí ani tak smrti samotné, jako se bojí bolesti. Nemocný si musí být jist, že jeho bolest je pod kontrolou a že je jí předcházeno. Stejně důležitá je péče ošetřovatelská, psychologická a duchovní. Přítomnost rodiny a příbuzných je nenahraditelná. Pro ně jsou v hospici připraveny hostinské pokoje, aby mohli se svými blízkými strávit chvíle, kdy je potřebují nejvíce.

Celková kapacita hospice je 50 lůžek. 10 lůžek je vyhrazeno pro léčbu bolesti, 4 lůžka zvýšeného sledování po provedených lékařských zákrocích. Pro pacienty je také připravený rehabilitační program. Lékař a zdravotní sestry jsou přítomni 24 hodin denně po 365 dní v roce.

Režim je upraven tak, aby se pacienti a klienti mohli cítit alespoň trochu jako doma. Kromě zdravotníků jim mohou být kdykoliv nablízku příbuzní či přátelé. Počet a doba návštěv nejsou nijak omezeny. Je možné domluvit návštěvu kněze nebo řádových sester. Rozhodnutí, zda pacient do hospice půjde nebo ne, záleží jen na něm. Nejedná se o místo, ze kterého již není návratu. Cílem je, aby se mohl člověk po stabilizaci stavu zase vrátit domů, ovšem ne vždy je to možné.