Magdazín 25. července 2012 – Dopis
Vyslechli jste opakování Magdazínu z června 2010, ve kterém hovořila ředitelka Domova pro seniory v Hodoníně Vladimíra Křížková. Mimo jiné přečetla dopis rodičů dětem následujícího znění:
Moje drahé děti – moje dítě…
Když si jednoho dne všimneš, že jsem již starý a už asi nebudu takový jako předtím, měj se mnou trpělivost a snaž se mě pochopit.
Když se zašpiním při jídle, když už se nebudu schopen obléci, buď trpělivý. Vzpomeň si na ten čas, kdy jsem Tě já tomu všemu musel naučit.
A když při rozhovoru s tebou tisíckrát opakuji to samé, nepřerušuj mě, ale trpělivě mě poslouchej.
Vždyť když jsi byl malý, před spaním jsem ti musel vyprávět donekonečna stále stejnou pohádku, dokud jsi neusnul.
Nezahanbuj mě, když se nechci umývat, ani mně nenadávej. Nezapomeň na to, jak jsem Tě já musel přesvědčovat, když jsi byl malý, aby ses umýval.
Když zjistíš, že celkem nerozumím novým věcem, nezahanbuj mě, ale dej mi čas, abych to pochopil, a nevysmívej se mi, že tomu nerozumím.
Naučil jsem tě tolika věcem: dobře jíst, pěkně se oblékat, jak se postavit k životu… Hodně z toho všeho je výsledkem velkého úsilí a vytrvalosti, kterou jsme oba museli vynaložit.
A kdybych v některém okamžiku ztratil niť našeho rozhovoru anebo bych zapomněl, o čem jsme mluvili, dopřej mi čas, abych si vzpomněl. A když to nedokážu, nebuď nervózní. Určitě to nebylo důležité. Pro mě bylo důležitější být s Tebou a chtěl jsem, abys mě jen poslouchal.
A když jednoho dne nebudu chtít jíst, nenuť mě. Vím velmi dobře, kdy to potřebuji a kdy ne.
A když mi moje unavené nohy už nedovolí jít, podej mi svoji přátelskou ruku tak, jak jsem to dělával já s Tebou, když jsi dělal svoje první kroky.
A když ti jednoho dne řeknu, že už nechci žít, že bych už nejraději umřel, nepohoršuj se.
Jednoho dne pochopíš, že to není vůbec kvůli Tobě, ani kvůli Tvé či mé lásce.
Snaž se pochopit, že v mém věku se už těžko žije.
Nesmíš být smutný, znechucený, bezmocný, když mě budeš vidět takového. Budu rád, když budeš stát po mém boku. Snaž se mě pochopit a pomoz mi tak, jak jsem já pomáhal Tobě, když jsi začínal žít. Jednoho dne pochopíš, že i navzdory mým omylům a chybám jsem vždy pro Tebe chtěl to nejlepší a snažil jsem se připravit Ti cestu, po které máš kráčet.
Nyní, moje děti, je řada na vás, abyste mě provázeli na mé těžké cestě. Pomozte mi projít mou cestu až do konce s láskou a především s vaší trpělivostí. Já vám to zaplatím svým úsměvem a nekonečnou láskou, kterou jsem vás vždy měl rád.
Váš otec, vaše matka
