Magdazín o mateřství

Hosty Magdazínu byly Hana Nečasová, Alexandra Kubalcová – maminky vícečetných rodin.

Úryvek z knihy Ermy Bombeckové Jak (ne)zvládnout depresi :

   …Zde je příběh o matce, která si věděla se vším rady. Byla ukázkou všech ctností, výlupkem ženství. Měla šest dětí, jimž radila s velikou moudrostí a trpělivostí. Pokaždé měla čas naslouchat a promlouvat s klidem a mírností, již lze jen závidět.Vedla domácnost s klidnou pílí, nebyla nikdy naštvaná ani utahaná, zůstávala vždy mírumilovná a usměvavá.

   Jednoho krásného dne byla tázána, jak to dělá. Okamžik mlčela a pak řekla: „Každý večer, když jsou děti v posteli, mají připravené prádlo na další den, zabalenou svačinu a světla zhasnutá, padnu na kolena u jejich postýlek a odříkám modlitbu k Bohu. Říkám: „Děkuji Ti, Bože, žes mi dneska zase nedovolil zabít žádné z nich.“

   Mateřství…, tvé jméno je zoufalství…

Moje dospívající dcera navrhla úpravu modlitby: „Děkuji Ti, Bože, že mě dnes zase nezabilo žádné z nich!“

Erma Bombecková: Jak (ne)zvládnout život

Na třídní schůzce:

Při sdělení, že podle inteligenčních a zájmových testů, leží budoucnost mého syna v pastevectví si už nemělo smysl na něco hrát. A tehdy se to všechno provalilo. Řekla jsem jí, že žádné z mých dětí nechápe rodiče v mém věku. Mluví se mnou, ale nikdy neposlouchají, co říkám. Nikdy na mě nemají čas. Přestala jsem jim už něco říkat, protože jsem pak pokaždé musela vyslechnout přednášku. Nikdy nestojí na mé straně. Podle nich můžu za všechno já. Nikdy mi nedovolí převzít odpovědnost za věci, které bych dokázala udělat sama. Dovedou jen kritizovat. Asi mě i špehují.

Učitelka zavřela složku mého syna a zaklonila se. „Nejste jediný rodič, který má problémy s tím, že ho děti nechápou. Vyšla nová skvělá příručka, jmenuje se Výchova rodičů po dobrém. Nevím, jestli dokážete přimět své děti, aby si ji přečetly, ale aspoň dokážete lépe pochopit, proč jednají a mluví právě tak a ne jinak.

Z deníku jedné posluchačky: 

  Celý den vidím pár modrých a pár hnědých očí, nespouští ze mne pohled, sledují každý můj pohyb a naslouchají mému hlasu, pusu otevřenou dokořán.

   Myslí si, že jsem ta nej… máma na světě, chtějí být takoví za dvacet let. Slepě věří, že jsem dokonalá a až léty pochopí, že i jejich máma chybovala, přestože toužila být dětem příkladem pravdy a lásky.

   Mám na to tak krátkou chvíli. Za okamžik půjdou svou cestou a já už nebudu moci chytit je za ruku, přitáhnout k sobě a povídat o tom krásném i méně krásném, co život přináší. Budou pokračovat v té cestě, kterou teď začínají.

   A tak tady je teď moje místo – u dětí a u manžela a každý den jim ze sebe dát tolik lásky a úsměvů, aby se jim pak někdy, po té jejich cestě šlo líp než mně teď. Aby přes tu mou nedokonalost byly vzpomínky na mámu ty nejvoňavější co patří k dětství…

Pane,

modlím se k tobě ze své kuchyně,

protože  nemohu být světicí

v tichých zdech kláštera,

nebo uprostřed africké pouště

nebo v hlubokých meditacích

jako horlivá novicka.

Pomoz mi být svatá, když vařím jídlo

a myju nádobí.

Potřebuji ruce Marty,

ale především srdce Marie,

když čistím zablácené boty, vidím tvé sandály.

Vidím tě vcházet do Martina domu,

když drhnu podlahu.

Pane, přijmi tuto mou modlitbu,

protože nic lepšího nedokážu.

Prohřej mou kuchyň svou láskou

 a prosvětli ji svým pokojem,

který mi přináší vnitřní klid

a dává mi pocit štěstí a spokojenosti.

(Modlitba hospodyňky objevená na zadní straně modlitebního letáku

 v jednom  nizozemském kostele v roce 1983)