Rudolf Steiner – druhý Cimrman?

V roce 2025 je to 100 let od úmrtí osobnosti Rudolfa Steinera, který zemřel v Dornachu u švýcarské Basileje. Po 25 letech práce kdy rozvinul takzvanou antropozofickou duchovní vědu a inicioval celou řadu hnutí, kde antropozofické myšlenky ovlivňují, obohacují a rozšiřují práci v praktickém životě. Nejznámější jsou asi walfdorfské školy, ale i léčebná pedagogika pro děti s postižením, existuje antroposofická farmacie, medicína, biodynamické zemědělství a také církevní společenství jménem Obec křesťanů.

Když se v českém kontextu člověk potká s touto osobností a čte, že ovlivnila pedagogiku, medicínu, zemědělství, architekturu, sochařství, malířství, divadelní umění a napsala přes 30 knih, stovky článků na nejrůznější témata a Čech může jenom žasnout – a vzpomenout si na Járu Cimrmana.  

Jestliže dnes máme všechny vymoženosti intelektu a nejmodernější techniky, pak potřebujeme něco, co to v naší duši vyváží. Samo od sebe to nepřijde. Jen když člověk na sobě začne pracovat, věnuje se umění nebo modlitbě anebo třeba i sportu. My všichni však víme, že tyto věci už nepřicházejí ze života samotného, že my musíme chtít. Jinak nás moderní doba pohltí. A to je vlastně ten impuls, který nám Rudolf Steiner přináší. Přichází totiž doba, kdy vývoj lidstva je něco, co člověk musí převzít do svých rukou, postavit se k tomu, a onu zodpovědnost sám nést.

To říká jeden z našich dvou respondentů, Tomáš Boněk. Když se farář Obce křesťanů Tomáš Boněk před 35 lety poprvé setkal se jménem Rudolfa Steinera, i on měl pocit, že potkal Cimrmana, protože rozhled a rozsah Steinerových zájmů byl tak obrovský, že už své současníky udivoval svým vzděláním a svými idejemi. „Čím hlouběji jsem se do jeho díla nořil, tak tím víc to dávalo smysl a zpětně mohu říct, že možná ta jednotlivá jeho sdělení, jeho informace, možná samy o sobě můžou znít chaoticky, ale konzistence toho všeho je vlastně to, co dnes asi nejvíc přesvědčuje.“

Druhým respondentem je sociální pracovník a publicista Tomáš Koloc, který absolvoval Akademii sociálního umění, vycházející z principů Rudolfa Steinera, a také strávil dva roky ve steinerovském komunitním společenství, camphillu.