Křesťané v Angole

Farář Leonardo Teca začínal své působení coby farář na malé vesnici na Vysočině. Psal se rok 2001. Od revoluce uběhlo pouhých jedenáct let a kosmopolitnost západního typu se zatím dostávala pomalu spíše do Prahy. Leonardo s úsměvem vzpomíná, jak se až po letech dozvěděl, že farníci v oné vesnici na Vysočině se obávali, aby jim rozuměl, a to nejen jazykově, ale i kulturně. Jenže farář Leonardo je příjemně překvapil, když při návštěvách s chutí ochutnával buchty, koláče a vepřo knedlo zelo.  

Jednotu nelze vnímat pouze napříč církví, ale i napříč národy. Leonardo Teca se do Čech dostal, když v jeho domovině zuřila občanská válka, a nyní jeho farnost, stejně jako spousta jiných, pomáhá ukrajinským uprchlíkům. Kdo by to byl řekl, že angolský farář ve městě nedaleko Prahy vezme pod střechu fary Ukrajince, kteří prchají do bezpečí. Je to snad již zmíněná křesťanská jednota, kterou si tento týden připomínáme, okořeněná o onu proslulou nevyzpytatelnost cest Božích?