Mariánská Hora a Společnost sester Ježíšových

V letošním roce 2025 je to 150 let od postavení zdejšího poutního kostela Narození Panny Marie, historie místa však sahá mnohem hlouběji do minulosti. Místo také leží přímo na hlavním evropském rozvodí. Ze střechy zdejšího kostela stéká do levého okapu voda do Čermenky, Tiché Orlice a Labe, které ústí do Severního moře, z pravého okapu teče voda do Jánského potoka, Moravské Sázavy, Moravy a Dunaje, který se vlévá do Černého moře.

Poutní místo vzniklo na základě zázraku, který se zde udál. Slavné poutě se zde konají od roku 1885, kdy je ustanovil hradecký biskup Josef Jan Hais k poctě 1000. výročí smrti sv. Metoděje. O tom všem, ale především o současnosti a budoucnosti tohoto poutního místa si budeme povídat se zdejším duchovním správcem Janem Lukešem a generální představenou Společnosti sester Ježíšových Alenou Jindrovou. Část těchto sester se totiž chystá na tomto poutním místě žít, starat se o něj a modlit se za duchovní povolání.

Vznik poutního místa líčí brožurka Hora Mariánská v Čermné z r. 1896:
„Ve chrámě zdejším zříš prostičký obraz, představující zázračnou událost zdejšího místa (obraz dosud visí v kostele). Dávný ctitel Panny Marie Cellenské, Antonín Keprta z Kunvaldu u Žamberka vezl tudy r. 1814 mlýnské kameny z Pruska na Moravu. Pozdě večer při tmě jel zde cestou roklinatou až k nejvyššímu výstupku. Tady marně držel povoz, aby se neskácel. Síla jeho nestačila a vůz s nákladem se na něho převrhl. Nevida pomoc, volal k Panně Marii Cellenské, aby mu šťastnou hodinku smrti vyprosila. V tom zaplála u něho záře, v ní zjevila se bílá panna, jež beze slova, se svítilnou v ruce, vůz nad ním zdvihla. Vozka vstal bez pohromy a jel dále, světlo tak dlouho vida, dokud na dobrou cestu neuhnul, načež panna i se světlem zmizela. Zachráněný velebě Boha, jenž ho smrti na orodování Rodičky Boží vytrhl, konal cestu dále až do známé hospody v Třešňovci a tu, jakož potom i všude jinde po celý život o příhodě své vyprávěl, a že každoročně do Maria Celli putovati bude, se zavázal, kterýž slib až do své smrti věrně plnil. Na památku svého zázračného zachránění pověsil tu na lípu obrázek, zázračný děj představující.“