Tady bude kostel, soudruzi!

Možná právě o to v životě jde. Přemoci smysly a naučit se komunikovat jinak. Až totiž dojde k tomu, že o všechny své smysly přijdu a k tomu jednou dozajista dojde, abych uměl vyjádřit, co chci, co mám na mysli, co cítím. Ano, uhádli jste, jde o kostel. V zapadlém kousku Moravy, na Drahanské vrchovině, domovině Moravského krasu, v Senetářově, kde stojí umělecké dílo, kostel-plastika-socha, přelomové dílo moderní architektury. Vzniklé naprosto nečekaně na přelomu šedesátých a sedmdesátých let.

Výtvarné dílo v rozhlasu. Není to taky tak trochu abstrakce?

Jedni tvrdí, že jde o čistý brusel. Jiní, že jde o inspiraci Corbusierovou kaplí v Ronchamp. Sám autor, malíř a sochař Ludvík Kolek, však říká, že v roce 1968, kdy kostel za dva týdny navrhl, o těchto inspiracích nic nevěděl.

Příběh umění, které je hybatelem dějů a nejen zmrtvělým komentátorem již odehraného, příběh umění zakazovaného a kostela nuceně muzealizovaného. Napínavý, téměř detektivní příběh za účasti venkovského faráře, špičkových výtvarníků a tajné policie. Za neuvěřitelných okolností byl postaven jedinečný kostel, k jehož svěcení a otevření se sjíždí tisíce věřících a zaskočená tajná policie na poslední chvíli stahuje sítě.

Farnost Jedovnice, do níž Senetářov patří, se za působení faráře Františka Vavříčka stala jedním z center sakrálního umění dvacátého století. Vše začalo radikální přestavbou interiéru jedovnického farního kostela za účasti špičkových, stejně jako zakázaných výtvarníků Mikuláše Medka, Jana Koblasy, Josefa Istlera, Karla Nepraše a Ludvíka Kolka. Otec Vavříček se rozhodl v roce 1963 nahradit jedovnický, červotočem poničený, pseudogotický oltář a proměnit celý interiér kostela do fascinující formy zcela současného sakrálního umění. „Je to světlo,“ říká jeho dávný ministrant Ruda Formánek. Byl to od něj neuvěřitelně odvážný počin, i vzhledem k některým, řekněme tradičněji laděným farníkům. „Mladí byli nadšení a těm starším to dokázal pěkně vysvětlit,“ vzpomíná neteř pana faráře, Blaženka, rozená Vavříčková. A nešlo jen o Jedovnice, ale také o úpravu kaple v nedalekých Kotvrdovicích a především o stavbu nového kostela v nedalekém Senetářově (1969-1971), dodnes nejvýraznějšího tuzemského díla sakrální architektury po koncilní liturgické reformě. I to, že ji zadal mladému malíři a sochaři Ludvíku Kolkovi, který dosud nic nepostavil a který to zprvu považoval za vtip. Kromě Kolkových realizací se v kostele nachází jedno z pozdních děl Mikuláše Medka, křížová cesta.

Od začátku až do konce šlo o komunitní akci. Návrh, projekt i stavební práce byly obstarány zdarma. Penězi na stavbu přispěli jak místní, tak i dárci ze zahraničí. Lidé ze Senetářova a okolí odpracovali na stavbě kostela přes třicet tisíc hodin zdarma. Výrobce bednění pro složité železobetonové konstrukce, tesařský mistr Karel Skoták ze Suchdol, denně dojížděl do Senetářova pracovat. Vedl všechny hlavní práce a po celou dobu pracoval bez nároku na honorář.

Stavba probíhala vzhledem k úřadům chytře, zemitě, odhodlaně, svižně, prakticky. Plánované svěcení kostela odhalila StB až na poslední chvíli. Co to? Církev byla v tehdejší propagandě odsouzena k vymření a najednou stavba nového kostela? Starého biskupa brněnského Karla Skoupého do Senetářova nepustili, ovšem nedokázali už zastavit tisíce věřících. Kolem vesnice se tak alespoň rozložila armáda včetně několika vodních děl, aby „bránila socialismus“, jak vzpomíná senetářovský kostelník pan Zouhar, tehdy voják v nasazení. Podle Blaženky, neteře pana faráře, si však z toho poutníci nic nedělali.

Kostel byl zanedlouho po této události v roce 1971 uzamčen a přístup byl cizím návštěvníkům i místním věřícím mimo období bohoslužeb odepřen. I když pan farář vybojoval, že bohoslužby tam bývaly každý týden. Kostel nakonec slavnostně vysvětil až biskup Vojtěch Cikrle při dvacátém výročí jeho dostavění a otevření roku 1991.

Výjimečná je postava faráře Františka Vavříčka, neboť on především stojí za touto svým způsobem výtvarnou a liturgickou revolucí, která měla tak výrazný dopad na společnost i tehdejší politiku.

Autenticky z kroniky jedovnické farnosti:

1968
Dne 30. června 1968 před farou za účasti 8000 lidí primice senetářovského rodáka P. Josefa Zouhara, který se stal od 1. září 1969 kaplanem v Jedovnicích.

1969
Začátek stavby nového kostela v Senetářově. Architekt Ludvík Kolek a ing. Otakar Vrabec. Kopání základů a přípravné práce. Vyplaceno 850000 Kčs. Největší zásluhu na stavbě nového kostela má tesař – důchodce Karel Skoták, Suchdol č. 50. Přesně pracoval podle plánů, kterým rozuměl a ještě si je propracoval. Denně byl na stavbě a pracoval jen za úhradu cestovného.

1970
Na kostele v Senetářově odpracováno 11000 hodin a proplaceno 550000 Kčs. Přispěním P. J. Mixy, arcibiskupského sekretáře v Praze, máme v Senetářově a v Jedovnicích naftová kamna. V srpnu odchází P. J. Zouhar do Moravské Nové Vsi a jako nový kaplan nastupuje P. Josef Ondráček z Blažovic.

1971
S Boží pomocí jsme dokončili stavbu nového filiálního kostela v Senetářově a 11. července jsme tam měli první bohoslužby, při nichž koncelebrovalo 10 kněží rodáků ze Senetářova. Okolí Senetářova bylo obklíčeno státní bezpečností a silnice uzavřeny, takže účastníci bohoslužby museli přijít pěšky lesem. Státní úřady povolily užívání nového kostela pod podmínkou, že nebude slavnostně vysvěcen. Zbourání staré kaple a přemístění kříže a sochy sv. Josefa.

Poslouchejte také na Spotify, Google Podcasts nebo iTunes.

Životopisy – wiki:

František Vavříček

Ludvík Kolek

Mikuláš Medek