Posel naděje z Dobrše
Vzpomínkově laděná půlhodinka přiblíží životní cesty a poselství P. Martina Františka Vícha, který působil přes 40 let v pošumavské Dobrši. Premiérový pořad našeho jihočeského studia zachytíte ve středu 25.3.2020 od 19.30.
Dobrš v Pošumaví je místem víceré naděje. V kostele Zvěstování Panny Marie kdysi sloužíval P. Martin František Vích (1921 – 2008). Vězeň komunismu, člen Kongregace bratří Nejsvětější Svátosti a skaut přinesl do regionu velikou naději. Jak na něj vzpomínají přátelé a rodáci, jaké podněty dal současnému dění v Dobrši?
O svůj pohled se rozdělí architekt Ivo Kraml, rodák z Dobrše, který mimo 
jiné líčí: „Pater Martin, ačkoliv samozřejmě byl poznamenán tím komunistickým kriminálem, úrazem, kdy napadal na nohu, i tam vnášel mezi ty vězně pozitivní náladu. Říkali mu – si uvědomuji – ´Pěnový Martin´, protože z bílků a cukru dělal takovou laskominu… a tím obšťastňoval a obdarovával ty své spoluvězně.“
Někdejší spolubratr, petrin P. Petr Maxmilián Koutský, nahlíží příběh vesnického faráře jako každodenně žité evangelium. Za všechny vyzdvihněme drobný příběh, který ovšem ilustruje podstatu: „A když Martin někdy vyprávěl nebo nějak charakterizoval tu svoji situaci, tak říkával, že má dvě zdravé nohy a to jsou ty jeho berle… To nejzdravější, co v našem životě je, je právě kříž… Jeden mladý, nadšený, tenkrát snad bohoslovec nebo novic… provázel Martina, když stoupal po schodech na faře do prvního patra. A na těch schodech byla pověšená křížová cesta… Ten novic se ptal Martina v době postní, kdy že se budeme modlit křížovou cestu? A Martin mu odpověděl: ´Můj život je křížová cesta´.“
Závěrem přidá velmi osobní hledisko vědec a učitel Antonín Kouba, rodák z
Pošumaví, jenž vnímá P. Vícha jako velkého přímluvce v nebi pro svou rodinu.
Vzpomínky doprovázené tóny a rytmy akordeonu, tak typického pro Pošumaví, natáčela a pro vysílání upravila Jitka Skřičková. Technicky na pořadu spolupracoval Jaroslav Topinka.
Autorem většiny fotografií (snímky 3, 4, 5, 6) je Radek Gális.
