Proč uctívat ostatky?
Proč vůbec v dnešní době uctívat ostatky a jaký význam tato tradice má? Nad tématem se zamyslí památkářka Zdeňka Prokopová spolu s generálním vikářem českobudějovické diecéze Davidem Henzlem. Rozhovor z jihočeského studia naladíte v pondělí 9. března 2020 od 20.15.
Na konci ledna 2020 proběhla v Českých Budějovicích konference o Jindřichovi zvaném Librarius, který byl tradičně považován za blahoslaveného. Údajný zpovědník Přemysla Otakara II. a faktický zakladatel kláštera dominikánů na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích byl bezesporu výraznou osobností raných dějin jihočeské metropole a řádu bratří kazatelů. Veřejnosti byl představen výzkum tělesných pozůstatků převora, vyzdvižených v loňském roce (2019) z prostoru kostela Obětování Panny Marie při klášteře. Archeologové a antropologové ovšem vyvrátili jejich pravost.
Mění výsledky výzkumu církevní praxi uctívání ostatků? Není potřeba tuto tradici „očistit“? Co by se stalo, kdybychom tento fenomén odstranili? Je potřeba zavrhnout jakékoliv hmatatelné, smyslově vnímatelné předměty, které se nějak uplatňují v našich náboženských zvyklostech?
Mons. David Henzl vysvětlí, z čeho tato tradice vychází a nač je potřeba dávat pozor. O lidech zesnulých v pověsti svatosti, kteří žili podle evangelních rad (zejména blahoslavenství), řekl: „Pokud si i jejich duše – jako že ano – zachovává vztah k tělu, tak to je důvodem k uctívání těch relikvií, ostatků svatých, protože je tam zvláštním způsobem ten vztah duše k těm tělesným pozůstatkům, takže zvláštní přítomnost toho daného světce. Ale musí to být v pozici nikoli cíle, ale prostředku ke svatosti, tedy do plnosti společenství s naším Pánem a Bohem.“ PhDr. Zdeňka Prokopová z NPÚ v Českých Budějovicích připomene různé podoby tradice v průběhu 2000 let církve a poukáže na skutečnost, že i v současné době tento fenomén hraje sice možná vedlejší, přesto však nepominutelnou roli.
Pořad připravila a pro vysílání zpracovala Jitka Skřičková, technicky spolupracoval Jaroslav Topinka.
