živě z Prahy -o.s. Cesta domů
O posledních věcech člověka, o umění rozhovoru na konci života hovoří Marek Uhlíř, ředitel Hospicového o.s. Cesta domů. Znělka pořadu ze Studia Kristián vás přivítá v pátek 30. 10. 2015 v 9. 30 hodin.
Jak o nemocech a smrti mluvit se svými blízkými nemocnými? Jak toto téma vůbec otevřít? jak zjistit, kam až v rozhovoru můžeme zajít? - tyto a další otázky připravila Jana Beránková pro Mgr. Marka Uhlíře, ředitele o.s. Cesta domů.
Komunikace
Pro nemocné:
Vyrovnávání se s diagnózou závažného onemocnění a s postupným uzavíráním životních perspektiv je náročnou životní situací člověka. Klade veliké požadavky nejen na psychiku samotného nemocného, ale i těch, kteří mu stojí nejblíže. Toto těžké a často bolestné období lze však žít i dobře, tedy tak, že si z něj všichni zúčastnění odnesou dál něco dobrého a zbaví se strachu. Je k tomu potřeba vzájemná, otevřená komunikace.
Je důležité, abyste se svým trápením a se svými obavami nebyli sami. Kolem vás je síť lidí, kteří jsou připraveni vám a vašim blízkým pomoci ať již z důvodů osobních, nebo profesních, jako laici, nebo jako odborníci. Kromě příbuzných a přátel jsou to především váš praktický lékař, odborný lékař, který vás pravidelně sleduje podle povahy vašeho onemocnění (např. onkolog), případně pracovníci domácí ošetřovatelské péče či hospicového hnutí. Vždy je možné se na někoho obrátit.
Prolomte tedy komunikační bariéry a otevřete komunikační prostor. S blízkými lidmi hovořte otevřeně o svých i o jejich potížích, obavách, úzkostech, o smutku i o strachu, pokud se objeví. Dokážete-li otevřeně hovořit i upřímně naslouchat, uleví se vám, neboť „sdělená starost je poloviční starost“.
Pro pečující:
Jako příbuzní pomozte trpícímu blízkému člověku pozitivně interpretovat jeho život (život měl smysl a stál za to, aby byl žit). Buďte upřímní. Nenalhávejte ani jako příbuzní pacientovi, ani jako pacient příbuzným, že „se nic neděje“. Pouze tím prohlubujete nejistotu, úzkost a osamělost, neboť druhá strana ví, že „se něco děje“. Vzájemné zamlčování důležitých skutečností i pocitů znemožňuje sdílení a vzájemnou podporu.
Pokud si nejste jako příbuzní jisti kdy, o čem a jak hovořit, dejte nemocnému jasně a opakovaně najevo, že jste připraveni hovořit o všem, co jej trápí, a čekejte na jeho otázky a na jeho volbu tématu. Buďte ochotni a připraveni naslouchat. Řešte konkrétní záležitosti a témata věcně, ale neobávejte se a nestyďte se projevit ani své emoce.
otištěno z http://www.umirani.cz/ http://www.cestadomu.cz/
Pořad Studia Kristián najdete v Audioarchivu Proglasu Audioarchiv
