Archiv článků
Krahoš: Tak už se k vám drncáme
Se skupinou Krahoš jsem se poprvé setkal na konkurzu festivalu Zahrada v Kuřimi na jaře 2003. Ne že by mě úplně nadzvedla ze židle, ale její projev patřil k tomu zajímavějšímu, co v sále místního kulturního domu v ten den zaznělo.
Devítka: Pohádka
Čtvrté řadové album Devítky není tak velkým překvapením jako minulá deska Třetí vydání (2001). Na ní se totiž do té doby čistě akustická kapela poprvé představila s doprovodem bicích. Pohádka už je pouze pokračováním tohoto trendu.
Písničky o rybách a rybářích
Z tohoto alba jsem cítil vypočítavost už v okamžiku, kdy se mi dostalo poprvé do
rukou. Zhruba o půl roku dřív se totiž na trhu objevilo velmi podobné album
vydavatelství Popron. Jmenovalo se Všem tichejm bláznům, také
obsahovalo "písničky o rybách a rybářích", taky šlo o ten nejspotřebnější
střední proud, taky se na něm střídali zpěváci, nezpěváci a zpívající herci.
Julek & spol. (demo)
Toto je článek o cédéčku, které se do vašich rukou nejspíš nikdy nedostane.
Písničkář Julek Šimko je připravil vlastně především za účelem představení své
kapely v pořadu Radia Proglas Jak se vám líbí. CD o celkové
stopáži kolem 30 minut obsahuje jednak pět písní z kazety, která vyšla v roce
1999, jednak pět novějších skladeb.
Milcová Pavla: Apollo 14
Pokud znáte Pavlu Milcovou pouze z jejího předchozího alba Tarzan Pepé (Indies Records 1998), budete po poslechu Apolla 14 asi překvapeni pestrostí žánrových polí, na která se
zpěvačka tentokrát vydala.
Příbuzní: Podzimní bál (recenze alba)
Hlavním problémem alba Podzimní bál nejsou písně o lásce, o pohlazeních, o upřímném životě, o hejnech divokých vran nebo o víře. Dokonce to všechno se mi lépe věří mladým Příbuzným než staršímu Janu Nedvědovi. Zásadním nedostatkem kolekce je mlhavá cílová skupina.
Jíšová Pavlína & CS Band: V proutěném křesle
První postnezmarovské album Pavlíny Jíšové očekávaly spousty
fanoušků s velkým napětím. Předchozí sólový titul Láska je nádech zpěvačka
točila ještě jako „bokovku“ se studiovou doprovodnou skupinou. Nyní už je z ní
sólistka „na plný úvazek“.
Žamboši
Nemá cenu uvažovat, jestli jsou Žamboši skupina, nebo duo.
Žamboši jsou FENOMÉN. Snad nikdo neudělal za poslední rok takový posun v
interpretaci, v přesvědčivosti a především v popularitě. Ze
Zahrady z Náměště na Hané si Honza Žamboch a Stáňa Brahová ze
Vsetína po právu odváželi Krtečka.
Jablkoň: Cestující v noci
Jablkoň svým novým albem navazuje na desky Písničky a Bláznivá, tedy na produkci takzvané
Malé lesní Jablkoně, přičemž pestrostí a neuhlazeností má novinka o trošku blíže k prvnímu zmíněnému projektu.
Pod Černý vrch: Semotam
I když není skupina Pod Černý vrch žádný nováčkem, mám pocit, že teprve s albem Semotam se jí začíná dostávat zasloužené pozornosti. Publicisté se především předhánějí v tom, ke komu a k čemu nový zvuk souboru přirovnat. Hutný rockový základ obohacený o smyčce nahrává všem těm spojením jako "kříženec Hradišťanu, Appocalyptiky a Sex Pistols" apod.
Grasscocktail: Čarodějná
Plzeňský Grasscocktail hraje velmi solidní muziku na pomezí folku a bluegrassu, přičemž o něco blíž má k druhému z těchto žánrů a k jeho odnožím. Základní sestavu tvoří banjo, kytara, baskytara a zpěv.
Koňaboj
Vyškovský Koňaboj dokázal po necelém roce existence doslova uhranout diváky
na našem největším festivalu folkové hudby, tedy na Zahradě v Náměšti na Hané.
Přijel, zahrál na začátku méně navštíveného prvního soutěžního odpoledne a
suverénně zvítězil v boji o diváckého Krtečka. Koňaboj hraje (folk)rockové
úpravy lidových písní - jeho úspěch můžeme tedy dávat do souvislosti s módou
Čechomoru a podobných kapel.
Traband: Road Movie
Je hodně těžké psát o novém albu pražské skupiny Traband. Ještě že má tento
časopis od ledna v hlavičce vedle folku a country také folkrock, blues, etno a
jazz. Všechny tyto žánry totiž v muzice Jardy Svobody najdete. Přidal bych ještě
rock a ska, naopak oproti minulému albu Kolotoč (Black Point, 2000) ubylo
folkových prvků...
Kabelková Žofie: Žiju
První album Žofie Kabelkové, písničkářky a držitelky řady ocenění z folkových
festivalů, si vzal na paškál recenzent časopisu Rock & pop Jindřich Göth. O
albu sice napsal, že „není vyloženým trapasem“, avšak udělil podprůměrné tři
body ze sedmi možných. Respektuji samozřejmě kritikův názor, ale současně se
domnívám, že autor recenzované album nepochopil. Soustředil se především na
nedostatek rychlotempových písniček, na obyčejnost hlasu a na tuctovost melodií.
S nedostatkem svižnosti souhlasím, o zbytku bych diskutoval...
Radůza: Při mně stůj
Radůzino předchozí album Andělové z nebe jsem poslouchal (a dodnes
poslouchám) moc rád. Našel jsem si na něm několik oblíbených písní a ty ostatní,
které mě třeba tak moc neberou, mi alespoň nevadí. Jako celek jsem považoval
Anděly z nebe za třetí nejlepší domácí desku roku 2001 (po albech Zuzany
Navarové a Jiřího Pavlici). Teď mám před sebou novinku Při mně stůj a odhaduji,
že za letošek to bude na mém žebříčku ještě lepší umístění...
