Myšlenka na den: Střela naslepo, která nemine cíl
V poslední době se zamýšlím nad něčím, co bych nazval střelou naslepo, která ale nikdy nemine cíl. Je to střela, která zasáhne lidské srdce – ovšem v pozitivním slova smyslu. Je to střela, která nezraní, ale naopak působí cosi dobrého v člověku.
Více než kdy jindy se různými způsoby dozvídám o lidech, kteří se potýkají s narušenými vztahy v rodině. Dcera nekomunikuje se svou matkou, matka nekomunikuje se svou dcerou. Syn sice s otcem komunikuje, ale není schopen s ním mluvit normálně. Otec svého syna nikdy za nic nepochválil, také sice nějaká komunikace probíhá, ale ani ta by se nedala nazvat normální komunikací. Něco v jejich vztahu vadí.
Přemýšlím, jak jim mohu pomoci překonávat tyto bariéry a sám si uvědomuji své vlastní vůči některým lidem. Tak co mohou dělat? Domnívám se, aniž bych chtěl někomu radit, nebo aniž bych chtěl nabízet nějaký univerzální recept, že může pomoci právě tato střela naslepo. Co je to za střelu? Věta „mám tě rád“, „mám tě ráda“. Věta, kterou lze velmi ztěžka vyslovit v situaci, kdy mě někdo zranil a oba jsme se vůči sobě uzavřeli a vystavěli si kolem sebe ochranný val. Už nechceme být více zraňováni.
Jsem přesvědčen, že tuto hradbu může proniknout láska. Právě ve chvíli, kdy nám jde tato slova vyslovit těžce, mají největší váhu a největší léčivý účinek. Představte si situaci, kdy třeba jen smskou napíšete jednu holou větu o třech slovech člověku, s nímž se vám nedaří normálně uvolněně komunikovat. Mám tě rád. Tečka. Jsem si jist, že tato tři slova se adresátovi zaryjí hluboko do mysli a zůstanou tam navždy, třebaže se odesílatel nedočká okamžité odezvy. Možná se jí nedočká nikdy. Ale to nevadí. Pokus se také počítá.
A opět myslím na to, co bude za horizontem smrti. Slovenský farář Marián Kuffa hovoří o tom, že „co zde na zemi koupíš za euro, to v očistci nekoupíš ani za tisíc eur“. Je potřeba dát věci do pořádku už tady na zemi. Ne, že by to v očistci nešlo. Ono to půjde. Ale mnohem déle a s mnohem větším úsilím. Vyplatí se dávat věci do pořádku už tady na zemi. Opět slovy Mariána Kuffy – „maturovat budeme z jediného předmětu – z lásky“. Dokud toho člověka nebudeš schopen obejmout, nemůžete spolu trávit věčnost. Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš. Myslím, že svatopisec těchto slov měl právě toto na mysli. Neodplácej zlo zlem, urážkou za urážku. Vysílej požehnání, tedy dobro-řečení. Po mnoha dnech se ti vrátí. Kdy? To nevím. Ale to je jedno. I pokus se počítá a otevírá dveře k člověku, k jeho srdci a v neposlední řadě také do Božího království.
Petr Pospíšil
