Liturgie svátostí – Svátost smíření
Mezi liturgické obřady pokání řadí církev slavení svátosti smíření, běžně říkáme také zpověď. Od počátku křesťanství tato svátost prodělala veliké změny. A dále se vyvíjí. Stále častější je zpovídání v soukromí mimo zpovědnici v kostele. Samotné zpovědnice mizí a vznikají spíše zpovědní místnosti. O tom, jak probíhá ritus svátosti smíření od začátku do konce budeme na Proglasu hovořit s prof. P. Františkem Kunetkou v pondělí 9. května 2011 v 16.00 hodin.
Svátost smíření je možné slavit soukromě i ve společenství. Vyznání hříchů je ale samozřejmě vždy soukromé. Společné slavení je možné dokonce dvojím způsobem. Když se například farnost rozhodne tuto událost prožít společně, mohou v čele se svým knězem slavit bohoslužbu slova a po ní následují soukromá vyznání a absoluce (rozhřešení). Druhý způsob už je méně běžný, kdy věřící slaví bohoslužbu slova a po ní následuje všeobecné vyznání a společné rozhřešení. Takové "hromadné" zpověďi se může využít třeba v případě, že penitentů (kajícíníků) je tolik, že by je kněz nestihl vyzpovídat (např. v misijních oblastech). Vedle samotné zpovědi jsou v Obřadech pokání také různé kající pobožnosti, které jsou určeny pro společenství.
V rozhovoru o svátosi smíření se také blíže podíváme na formuli rozhřešení, kterou pronáší kněz. V těch několika krátkých větách jsou totiž přítomny zajímavé teologické výpovědi, které mohou kajícnika velmi potěšit. A navíc odkrývají smysl a cíl samotné svátosti.