Postní doba se svatým Farářem arským

Život světců pochopíme nejlépe tehdy, zahledíme-li se na poslání, které jim Bůh svěřil. V kontaktu s Bohem totiž každý člověk dostává poslání (nebo jinak řečeno: úkol), na jehož naplnění záleží osobní svatost. Odtud také plyne nutnost modlitby – člověk musí poznat, co po něm Bůh žádá.

Některým byl svěřen úkol větší (např. sv. Benediktovi, který se stal otcem velké mnišské rodiny), některým zase  menší. Samotné poslání nemusí být zakotveno v přirozených schopnostech člověka: Rybář Šimon by mohl dlouze zkoumat své přirozené schopnosti, ale nikdy by v nich nenašel apoštola Petra, Kristova zástupce. Podobně sv. František před obrácením by v sobě marně hledal Prosťáčka Božího s nezlomnou láskou k Ukřižovanému Kristu. A přece poslání přijaté od Boha dalo těmto lidem jejich pravou tvář, bez níž by nebyli tím, čím jsou. V pohledu na Krista, v setkání s ním, a především v přijetí poslání od Boha člověk dostává svou pravou tvář.

Zadívejme se s touto optikou na život sv. Faráře arského. Sv. Jan Maria Vianney (1786-1859) se narodil v rodině zbožných sedláků v Dardilly nedaleko Lyonu. Mládí prožíval v době Francouzské revoluce, kdy byli katolíci pronásledováni. Nábožensky se vzdělával tajně. Už jako mladý se chtěl stát knězem. Jeho cesta ke kněžství však byla velice pomalá, neboť měl velké problémy s učením, zejména s latinou. I kněžský seminář musel opustit, protože nestačil požadavkům, které se na studenty kladly. Na přímluvu generálního vikáře byl vysvěcen na kněze a poslán ke svému učiteli P. Balleyovi na faru do Ecculy jako kaplan. Později byl přeložen do nepříliš známé a nábožensky velice zanedbané vesnice Ars.

Jan Maria Vianney zde začal působit nejprve soukromou modlitbou a příkladem kajícnosti. Světce bylo možné vidět – téměř kdykoliv – klečet před svatostánkem. Oblékal se do bídného oděvu, jedl velmi málo, spával často pouze tři hodiny. Postupně se stal vyhledávaným člověkem, místem setkání s ním byla především zpovědnice. Podívejme se na běžný denní rozvrh světce z Arsu: Službu zpovídání začínal okolo druhé hodiny ranní. V 7 nebo 8 hodin sloužil mši svatou, po ní znovu usedal do zpovědnice. Okolo 11. hodiny pronesl kázání nebo výklad katechismu. Po odpolední katechezi v dětském útulku se vracel ke svátosti smíření.

Setkání s Jannem Maria Vianneyem často měnilo lidská srdce, a to nejen pro jeho dar vidět do nitra duše. Město Ars se stalo vyhledávaným místem, kam ke konci světcova života proudilo až 100.000 lidí ročně. Navzdory velkému množství penitentů světec doporučoval chodit ke zpovědi často a povzbuzoval k důvěře v Boží milosrdenství. Připomínal: „Naše chyby jsou zrnka písku ve srovnání s mohutným kopcem Božího milosrdenství“.

Ve své práci světec neúnavně pokračoval – i přes chvíle velkých vnitřních bojů – do 29. července 1859, kdy zpovědnici opouštěl s velkou horečkou. Svou duši odevzdal Pánu o několik dní později, 4.srpna. Jan Maria Vianney zemřel ve věku 73 let. V roce 1925 byl papežem Piem XI. svatořečen a v roce 1929 prohlášen patronem všech kněží. V červnu 2009 papež Benedikt XVI. svěřil rok kněží pod ochranu světce z Arsu.

Můžeme-li tedy takto život světce posoudit, hlavním důrazem jeho poslání se zdá být obnova svátosti smíření. U velkých světců pokračuje jejich poslání i po smrti. Jan Maria Vianney se nám může stát nejen vzorem a učitelem, ale i osobním průvodcem na cestě obrácení a přiblížení se k Bohu.

Kázání Jana Maria Vianneye vyjadřují velmi prostými slovy hluboké duchovní skutečnosti, o čemž vypovídá např. následující úryvek z promluvě o lásce k Bohu: „Člověk stvořený z lásky nemůže žít bez lásky. Miluje buď Boha, nebo miluje sebe a svět. Milé děti, podívejte se: Chybí nám jenom víra. Pokud člověk nemá víru, je slepý. Kdo nevidí, nepoznává. Kdo nepoznává, nemiluje. Kdo nemiluje Boha, miluje sebe a své rozkoše.“

Jestliže setkání se světcem z Arsu často způsobovalo proměnu v lidských srdcích, může se četba jeho promluv stát vhodnou pomocí v prožití postní doby. V průběhu tohoto období budeme číst úryvky z knihy Promluvy svatého Jana Maria Vianneye, v druhé části pak z knihy Jak kázal Vianney o svaté zpovědi (obě knihy jsou volně dostupné na stránkách Farního týmu ve Vranově nad Dyjí www.fatym.com). Vianneyova kázání mohou být obtížnější pro úzkostlivé lidi; mohou být také poznamenaná stylem a důrazy tehdejší doby. Přesto však zůstávají velmi cennými prostředky duchovního života. Věříme, že mnoha lidem pomohou nalézt hlouběji Boha a přiblížit se k němu.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Vianney | http://catholica.cz/?id=3521