Děti a technologie

Digitální technologie a my. Přesněji „a děti“. Téma, které otvíráme s lektorkou emoční inteligence,  zakladatelkou prvních Montessori jeslí v Brně a spoluautorkou knihy "S láskou i rozumem" Ivanou Procházkovou. Dnešním hostem, díky svému knižnímu titulu, bude fiktivně i lékař, psycholog, filosof, psychiatr a nejvýznamnější německý neurovědec Manfred Spitzer, jehož knihou s názvem Digitální demence, budeme v pořadu několikrát listovat například v souvislosti digitálních technologií s věkem děti: Období- 0-3 roky Citace M. Spitzer: „Na digitálních médiích vzniká závislost. V dlouhodobém horizontu poškozují tělo a především mysl. Nervové spoje odumírají, ty nové nepřežijí, protože jich není třeba. U dětí a mladistvých vinou digitálních médií dramaticky klesá schopnost učení a výsledkem jsou poruchy pozornosti a čtení, úzkost a otupělost, poruchy spánku a deprese, nadváha, sklony k násilí a úpadek společnosti.“  Období 6- 15 let (nevyhne se tomu):  - hraní zabijáckých her: „Při jedné studii čítající 976 osob ve věku 15 let byly dotazovány, kolik času obvykle stráví sledováním audiovizuálních médií. Ukázalo se, že s každou dalšího hodinou narůstá riziko oslabení vztahů s rodiči o 13 % a riziko oslabení vztahů s vrstevníky nebo přáteli dokonce o 24%. Ve srovnání také vyšlo, že při používání herních konzol bylo rizikooslabení vztahů v rodině ještě o 20 % vyšší._“

Ivany Procházkové se redaktorka Ivana Horáková ptala: Proč vládnou našimi domácnostmi digitální technologie? Proč je děti chtějí? Proč je rodiče nabízejí? Jak moc mohou rodiče ovlivnit vztah k elektronice? Jaká je jiná možnost. Nedáme-li dítěti do rukou hry, co tedy? (zapojovat do činností dospělých) Co nabízí svět elektronických her proti skutečnému životu? (učení v souvislostech, žití ve vztahu s jinými – bezprostřední živá zpětná vazba) Co přináší zábava rukama?  (nové spoje v mozku, rozmanitost aktivit namísto technologií, mít na výběr)...

TIPY NA KNÍŽKY:

Dnes nám dodal knížky jako výhry výhradně Albatros. První z nich udělá radost dětem menším, které rády čtou s rodiči, ale kupodivu i těm starším, kterých se od páté třídy základní školy stále někdo ptá, čím budou. Pokud nevíte, kam za řemeslem přesně zamířit, můžete zkusit doma zalistovat knížkou „Vyber si své řemeslo“. Autorky Hanu Vaškovou a Petru Bartíkovou napadlo představit dětem co nejširší škálu povolání, ke kterým je třeba nějaké zručnosti a která třeba děti neznají ze svého okolí. Autorky vyšly z popisu toho, co máme doma, co si oblékáme, co je třeba při stavbě a vybavení domu nebo jaká řemesla souvisí přímo s uměním. Od krejčího, obuvníka, brašnáře přes zedníka, košíkáře, čalouníka, kuchaře až ke zlatníkovi nebo mozaikářovi. Děti na stránce najdou obrázek s typickým oblečením pro danou práci, s popisem činnosti a nějakou zajímavostí z historie nebo o speciálních materiálech. Knížku „Vyber si své řemeslo“ vtipně ilustroval Milan Starý a vydal letos na podzim Albatros jako novinku. A velké i malé dítě ji doma zhodnotily jako „dóst dobrou“.

Další dvoje čtení je určeno mladším čtenářům.

V tom prvním je hrdinkou holčička Johanka, která je moc šikovný jedináček, zvyklý na to, že mu všechno jde. Často se jí proto stane, že se chlubí a odradí si kamarády. No řekněte, kdo by byl s chlubilkou rád? Naštěstí odjede „Johana s nosem nahoru“ – tak se i knížka Petry Braunové jmenuje – na letní tábor, kde zjistí, že vytahování není k ničemu, když je třeba spolupracovat. Příběh je napínavý když dojde na noční hlídku a ztrátu táborové vlajky, ale nakonec se ukáže, že i to může mít dobrý konec. Knížka Petry Braunové se jmenuje „Johana s nosem nahoru“ a mohla by povzbudit holčičky na konci první a v druhé třídě, které mají jet v létě na tábor.

Třetí knížka má jako hrdinu zvláštního kluka jménem Lukáš, který se chová ve škole i doma docela zvláštně, protože má diagnostikovanou „poruchu autistického spektra“. Lukáš má milující a chápavé rodiče, ve škole mu pomáhá asistentka. A co je zvláštní - úplnou náhodou se s ním skamarádí třídní výlupek Vojta. Ukáže se, že si mohou navzájem při troše dobré vůli pomoci i porozumět. Příběh je vtipný i dobrodružný, když se Lukáš ztratí. Knížku napsala psycholožka Petra Štarková, s kterou jsme mluvili v Kafemlýnku o její dřívější knížce „Co se děje v hlavě“. Tahle nová knížka se jmenuje „Lukáš a profesor Neptun“ a je určená sourozencům, prarodičům nebo příbuzným autistického dítěte, aby pochopili, že vidí svět jinak. Na konci knížky je stručný popis této odlišnosti a také několik pravidel, díky kterým se s takovými dětmi dá lépe vycházet. Tolik knížka „Lukáš a profesor Neptun“ od Petry Štarkové a tři tipy na knihy z Albatrosu.