Nejlepší přítel čtenáře

Na začátku Kafemlýnku 5. června 2012 zazněla výborná úvaha z pera Magdaleny Strejčkové, která nám poodhalila roušku tajemství, co doopravdy čtou naše děti. Pak jste mohli slyšet úvahu nad tím, jak svoje děti ke čtení knížek a čtenářství přivést. Další krok bylo představení knížky a tip na zajímavý způsob, jak učit děti zodpovědnosti k povinnostem - Jak žít a nezbláznit se od Lidmily Pekařové, podrobněji o tom píšeme v rubrice Tipy v článku Výchova s obrázky. Pak měly být na řadě kritéria pro výběr dobré dětské knížky a konkrétní tipy na knížky pro děti nebo rádce, kde doporučení na knihy najít. To už jsme nestihli, ale najdete v článku Podle čeho vybrat knížku pro děti. Proč jsme to nestihli, když to bylo slíbeno - přednost dostal rozhovor s opravdovou, živou, nefalšovanou autorkou dětských knížek Danielou Krolupperovou. Mluvila o tom, jak se k psaní knížek pro děti dostala, kde bere inspiraci, na čem právě pracuje a jestli si svoje texty ověřuje na dětech. Záznam rozhovoru a celého pořadu najdete v našem audioarchivu. Závěr pořadu patřil stručnému představení knižních odměn, které dostali vylosovaní posluchači za to, že nám poslali svoje tipy na čtení s dětmi. Jaké tipy to byly a jaké knížky jsme posílali, to si přečtěte tady. Že na vás ostatní nezbylo? Nebojte se knihomolové, hlady nebudete! Na slyšenou opět u knížek nejdéle v březnu 2013, vždyť je to měsíc knihy přece!

Nejlepší přítel, ono se řekne - nejlepší přítel. Ale co od nejlepšího přítele čekat? Že mi s ním bude dobře, že mě nezklame, nezarmoutí, že mě bude inspirovat nebo s ním bude zábava, legrace, udělá mi radost. Nikdy nespí, nejí, nepracuje, nežije, tudíž je kdykoliv po ruce. Bude mě nutit promýšlet věci z pohledu jiných lidí. Že bude po ruce ve dne i v noci. A hlavně - poučování a vzdělávání a dobré rady si nechá až dobu, kdy se ho zeptám. To všechno pro nás knížky udělat můžou, co my můžeme udělat pro to, aby taky naše děti objevily, že pro ně knížka není jen učebnice školou povinná, ale studna, zdroj, kamarád, bohatství?
První, nejlevnější a nejosvědčenější způsob se jmenuje vlastní příklad. Podle některých vědeckých teorií se dítě nejvíc naučít nápodobou od nás dospělých (no když pomyslím na svůj zlozvyk nechávat po sobě neuklizené boty v předsíni, tak potěš koště…). Pokud potomek vidí často váš nos zabodnutý mezi dvě stránky, bude jistě zvědav, co zajímavého se v tom rozsypaném čaji (skutečně tak písmenka z dálky vypadají) skrývá.
Druhý je vtáhnout dítko do díla prostřednictvím obrázkových knížek se silnými stránkami, které se nazývají leporela. Prohlíží se stále dokola ta s oblíbenými tématy (zvířátka, auta, barvy, mláďátka i se zvukovým doprovodem třeba). Dobře mohou posloužit stejnému účelu obrázkové slovníky, kde je výhoda námětů z různých oblastí (vybavení kuchyně, nástroje na zahradu, jak se co dělá, povolání atd.)
Třetí krok mohou být knížky s obrázkovým čtením. V jednoduchém příběhu jsou některá slova vynechaná a nahrazená srozumitelným obrázkem. Místo slova deštník taková ta plachta na tyčce, místo slova les nakreslená skupina stromů a podobně. Dospělý čte a dítě doplňuje ukázané slovo.
Čtvrtý krok může být dětský časopis pro nejmenší. Je třeba jej ale při výběru prolistovat, jestli dobrá cena neskrývá plytký obsah plný kýčovitých nesmyslů a obrovských reklam na výrobky pro děti. Tím vůbec jsou dětské časopisy prošpikované. Kromě negativ nabízí dobrý časopis pro děti i pozitiva hledací, srovnávací, doplňovací, dokreslovací a vystřihovací úkoly, které formou hry dítě motivují ke zvídavosti. (A té se bohužel, mezi moderními dětmi zavalenými obrazem a zvukem ze všech stran začíná nedostávat, skutečně – jsou tak přesycené možnostmi počítačů i televize, že pokud nejsou zvyklé poslouchat čtení od rodičů, prostý výklad látky je ve škole těžko zaujme). Poněkud zvláštní postavení má časopis Čtyřlístek – je český fenomén, ve kterém jsou obrázkové seriály čtyř hrdinů, kteří mají své zásady a zažívají různá dobrodružství. I předškolák si je rád prohlédne a když mu přečte starší sourozenec, co postavičky říkají, baví ho prohlížet si jej víckrát.
Pátý krok je návštěva knihovny a knihkupectví, kde si společně prohlídneme co tu všechno mají. Může to být i odměna za překonání těžké situace (nemoc, strach ze školky). Návštěva těchto zařízení předpokládá ovšem dobrou přípravu rodiče na to, že odolat všem lákadlům bude těžké. Rozhodně by taková návštěva neměla končit slovy – nic si nepůjčíme ani nekoupíme. 
Krok šestý je pro rodiče často nejnáročnější. Je jím Večerní předčítání dětem. Jestli to všude vypadá podobně, tak unavený rodič chce večer ještě stihnout fůru věcí a strávit půlhodinu čtením už se mu nechce. A to je škoda. Co může být lepšího než přitulení mrňousové dychtivě sledující co jejich velký správný rodič říká. A když to vezmete čistě prakticky – dá se přece nařídit budík přesně na patnáct až dvacet minut čtení, pět minut ukládání a uvidíte, že večerní průtahy ohledně mytí nebo převlékání se rázem ztratí, když budou děti vědět, že za pět minut už máma nebo táta začnou číst. Skvěle vás k tomuto kroku může inspirovat hnutí "Celé Česko čte dětem".
Krok sedmý a podle mě poslední (pokud jsem na něco zapomněla, ozvěte se)  je dávat dětem knížku jako dárek k dalším hračkám nebo stavebnicím, které si přejí dostat a ukážou vám přesně, kde a jak je máte koupit. Není to zbytečná investice. Podle jednoho z výzkumů prý člověk, který úplně dobře neprospívá ve škole, může dohnat nedostatky ve vzdělání právě čtením knížek, kde nabere vědomosti a dovednosti, ke kterým by se jinak nedostal. Tak to už stojí za trochu investic a námahy při výběru, ne?