Dopis nemocným - duben 2015

Dopis nemocným - duben 2015

Drazí nemocní!

Misijní úmysl Apoštolátu modlitby nás tentokrát  prosí -  „Za  pronásledované křesťany, aby pociťovali utěšující přítomnost zmrtvýchvstalého Pána a sounáležitost celé církve.“ Věřím, že se za ně stále vroucně modlíme, protože jejich utrpení spíše narůstá než aby končilo. Copak se tomu opravdu nedá nijak zabránit? Nedávno jsem kdesi našla báseň Františka Koblihy, která jako by nám chtěla ukázat, v čem je asi celý problém. Posuďte sami:

„Velikonoce

Začali nazývat je svátky jara, i když i pro ně Kristus z hrobu vstal,

zapomněli na to, co jim matka vštěpovala, třeba jí někdo málo naslouchal.

Byli i tací, co se z Pavlů Šavly stali a zradili svou víru pro prestiž;

slovy i skutky kamenovali a hanobili Kristův kříž.

Veliká noc proto menší nestala se, naopak, ukázala, co schází životu;

i mnohý z těch, co netouží po spáse, narazí jednou na svou Golgotu.“

Zdá se, že dnes jsou vlastně na celém světě lidé neustále pronásledovaní, štvaní, honí se a ani neví kam. Nejsmutnější na tom je, že mnohdy je to jejich vlastní sobectví, touha po penězích, slávě, moci, která jim nedá spát a žene je stále dál. Je to jako posedlost a kdo to včas nepozná,  už se nezastaví před ničím. Vidíme tedy, že se tak budeme modlit opravdu za všechny, třebas i za naše blízké a hlavně za všechny mladé lidi, aby této modle nepropadli.

Minulý rok v jedné ze svých homilií v kapli sv. Marty papež František řekl, že všichni křesťané, kteří dostali víru, ji mají hlásat svým životem i slovem. Je to víra ve Vzkříšeného Ježíše, který nám svou smrtí odpustil hříchy a smířil nás s Otcem. Kristus žije a žije mezi námi! Křesťané proto musí mít odvahu hlásat tuto radostnou zvěst - Kristovo Vzkříšení. Ježíš však po nás žádá ještě jiný druh odvahy, když říká: ´Za cokoli budete prosit ve jménu mém, to všechno udělám, aby byl Otec oslaven v Synovi´. Máme však odvahu předstoupit před Ježíše a žádat ho: ´Ty jsi to řekl, udělej to tedy. Dej, aby se šířila víra, aby postupovala evangelizace, aby se vyřešily problémy´ Máme takovou odvahu? Nebo se modlíme jen tak, aby to bylo a krátce? Je třeba oné odvahy, oné odhodlanosti i v modlitbě! Když církev ztratí odvahu, vstoupí do ní vlažnost. Stávají se z nás vlažní a bázliví křesťané. Hned se vyrojí plno problémů, protože nemáme odvahu se modlit k nebi, ani hlásat evangelium. Jsme vlažní a dáme se snadno vtáhnout do vlastních nicotných záležitostí, vzájemné žárlivosti a závisti, karierismu a egoismu.  Nic z toho církvi neprospívá, církev musí být pevná. A my všichni musíme být odvážní a stále vzývat svou modlitbou Ježíše. S přáním: Kéž Vzkříšený Pán daruje každému z nás milost odvahy a vytrvalost v modlitbě, zakončil  pak  Sv. Otec svou homilii. Určitě by nám totéž popřál i dnes.

S radostným Aleluja Vás zdraví

Sestra Pavla