Dopis nemocným - listopad 2008

Dopis nemocným - listopad 2008.

Drazí nemocní!

Proč je v dnešním světě Bůh tak málo zřetelný? Proč ponechává zlobě tak volný průchod? Nás všech se tyto otázky dotýkají mnohdy velmi bolestivě. A přece jedině správnou odpověď nám dává zase jen Bůh a naše víra v jeho lásku, dobrotu a milosrdenství. Kdysi jsem našla velice pěkný článek, ale nezapsala jsem si odkud byl. Opravdu nevím.

„Je jedna vtipná otázka: V místnosti hoří čtyři svíce. V průvanu jedna zhasne. Kolik jich zůstane? Obyčejně každý hned odpoví: Přece tři! Jenže správná odpověď zní: Zůstane jedna. Právě ta, která zhasla. Ty tři, které nezhasly, postupně shoří.  Ta jedna sice zůstane celá, ale bez užitku. Má-li svítit, musí hořet a jejího vosku ubývat. Podobně je to  i s námi  v našem životě. I on se musí stravovat, a to nejen prací, ale především láskou k Bohu a k lidem. Pán Ježíš přece říká: „Jste světlo světa“. A světlo hoří a svítí. Jenže naše Já má tvrdou tendenci šetřit energii i čas pro své cíle a  zájmy. Tím se stává, že ono světlo evangelia v nás svítí matně a skomíravě. Zatím co má zářit v prostředí světa, kde žijeme s druhými, jen kolísáme, chvějeme se a pak zhasneme. Apoštol Pavel v dopise Timotejovi ho vyzývá - a spolu s ním i každého křesťana všech dob: „Oživ plamen Božího daru“! A Nazim Hikmet říká: „Nehořím-li, nehoříš-li, nehoříme-li, jak se pak temnoty promění v jas?“ Nemusíme se tedy bát, že nás bude ubývat, že se budeme příliš rychle stravovat. Je to klamné zdání, protože, kdo dává, dostává. Dostává přímo od Boha. Bude mnohem bohatší, než kdyby chtěl zbohatnout v režii svého Já. A dále v textu čteme: „Nestyď se veřejně vyznávat svého Pána! … Nedostal jsi přece ducha bojácnosti, ale síly!“ Žijeme ve světě, který nás v tomto směru stále prověřuje a stále zkouší. Je rozdíl mezi opatrností a bojácností, kdy se člověk bojí nebo stydí za víru. Bojíme se jen tam, kde jsme nejistí. A pochopme, že tam kde je láska, strach nemá místo. Ptejme se často, čeho je v nás více. Ohně nebo chladu? Zájmu nebo lhostejnosti? Strachu nebo pokoje? Pán nás dobře zná. Vidí na dno lidské bytosti. Zná  naši slabou víru i naši lásku. A ví, jak pomoci… Dobře víme, že naše víra nemá sílu rozkázat stromu, aby se vyrval i s kořeny a přesadil se do moře. Ale můžeme prosit Pána, ať On sám vytrhne i s kořeny naše sobectví a přesadí  je do moře své lásky. Ať svítíme! Ať nehasneme! Ať se nebojíme, ale milujeme…“

Když Louis Evely mluví o víře, říká, že před Boží tváří nám bude položena jediná otázka: „Věřili jste v Boží lásku k vám? Měli jste přes všechny své pochybnosti, bolestné zkušenosti a zklamání odvahu věřit v Boha jako v Otce? Věřili jste přes všechno utrpení, které vás potkalo, že Bůh vás miluje?“  - Prosme Ducha svatého o dar pravé víry. Tak to dělali i svatí!

Moc Vás zdravím.

Sestra Pavla