Dopis nemocným - říjen 2012

Dopis nemocným - říjen 2012

Drazí nemocní!      

I když pro mě osobně je v tomto měsíci nejdůležitější svátek sv.Františka z Assisi, myslím, že odedávna patří říjen Panně Marii Růžencové a misiím. Snad právě proto na mě  další úvahy Phila Bosmanse z knížky „Ano životu“ působily dojmem, že jsou určeny  pro Světový den modliteb za misie, který v tomto měsíci slavíme. Posuďte sami:

Když je bída lidí vedle nás i v dalekých cizích zemích příliš veliká, pak silně pociťujeme v srdci velkou bezmocnost a hranice svých možností. Zachvátí nás bolest, která udržuje bdělým naše svědomí a pobízí nás k činům, které by napomohly nějakým způsobem mírnit tuto hroznou  lidskou bídu. Je ještě naděje? - Kde se lidé bratrsky dělí, tam vždycky roste naděje!

Naděje chudých se obrací ke každému člověku, který se dokáže osvobodit od moci a majetku a mlčky se chce podílet na životě chudých. Ta naděje žije v tisících lidí, kteří se vzdali  svých teplých a bezpečných domovů, svého majetku, kariéry a vsadili své zdraví do obrovské hry. Aby totiž ve slumech velkoměst, ve vyprahlé stepi i v neuvěřitelně těžkých podmínkách v horách měli účast na bídě a nejistotě těch nejubožejších. To oni jsou ten „chléb“ pro chudé, ten bratrsky sdílený chléb.

Naděje chudých nespočívá ve velkých prestižních projektech, kde se už promrhalo tolik peněz určených na rozvoj. Naděje pro chudé je v malých, nepatrných oázách, v malých iniciativách, jichž se chudí sami aktivně účastní. Naděje pro chudé roste tehdy, když sami přestaneme bědovat a naříkat nad naší krizí a začneme si všímat následků opravdové krize milionů lidí, kteří mají hlad, dětí, které umírají hladem!

Jestliže se lidem dostane uznání a dík za služby, které prokázali společnosti nebo jiným lidem  pak je to dobré znamení. Uznání a dík se dají vyjádřit formou nějakého dárku nebo přízní. I to je dobré a lidsky pochopitelné. Jestliže se ale dárky i přízeň uplatňují nepřiměřeně delší dobu, pak už tu jde o privilegium. A vzniká třída privilegovaných! Takováto „nabytá práva“ jsou velmi často vynucenými privilegiemi. Přednostní právo - privilegium se může stát dokonce bezprávím, když  druzí nedostanou, na co mají plné právo. Na nějaká privilegia nemá nárok nikdo! Po právní stránce jsou si všichni lidé rovni. Jak dlouho budou ještě privilegovaní v této době krize váhat vzdát se svých výsad dobrovolně?

Kde lidé žijí nejen spolu, ale jeden pro druhého, tam je i ten nejchudší příbytek útulným domovem. Nic lepšího nenajdeme, než být dobří! A pamatuj: jestliže zůstaneš malým, budeš velkým! Řekneš-li člověku: „Jak jsi zdatný!“ hrdě se napřímí. Řekneš-li stromu: „Jak jsi krásný!“ skloní se ke svým kořenům! Není to krásná výzva k velké podpoře misií?

Moc Vás zdravím

Sestra Pavla