Za misionáři Amazonie – čtení na konec léta

Dozvíte se, jak svůj pobyt prožívala den po dni česká výprava, kterou tvořil také národní ředitel Papežských misijních děl v ČR, P. Jiří Šlégr, a kameraman Martin Rýznar. Zjistíte více o dvou neznámých jihoamerických státech, o tamní přírodě, lidech a samozřejmě církvi, která české cestovatele pozvala ke slavení Velikonoc. Deník navazuje na předchozí dva tituly, které jsme na pokračování četli loni a předloni – Papuánskou Velkou noc i Vzkříšení v opravdové Africe najdete v našem audioarchivu.

Z cesty do Guyany a Surinamu si nejprve budete moci poslechnout pomyslný nultý díl, který celý pobyt české výpravy rekapituluje také očima otce Jiřího a Martina, místní církev představují biskupové z Georgetownu (Guyana) Francis Alleyne OSB a z Paramariba (Surinam) Wilhelmus de Bekker. Pak už budou následovat jednotlivé kapitoly sledující cestu ve dnech 22. března až 7. dubna letošního roku.

Dostaneme víza? Dozvíte se o problémech s guyanskými úřady, které hned na počátku zkomplikovaly cestu a neplánovaně prodloužila pobyt výpravy v New Yorku.

Leaving New York. Jak opustit New York poté, co tamní guyanský konzulát vystavil víza, ale zase chybí volné místo v letadle? Uslyšíte, k jakému setkání využila česká výprava prodloužený pobyt v USA.

Vítejte v banánové republice! Cestovní útrapy příjezdem do Guyany nekončí, ztratila se zavazadla. Otec Jiří, Martin a Filip ale nacházejí pohostinné přijetí a seznamují se s hlavním městem Georgetownem.

Přes tři veletoky. Autem, ale hlavně loděmi po zdejších širokých řekách, se čeští cestovatelé dostávají na guyanský venkov, natáčejí prostá obydlí, ochutnávají kokosové mléko a vracejí se spáleni sluníčkem.

Jídlo celého světa. Česká výprava zakouší guyanskou pohostinnost a seznamuje se s místními gastronomickými tradicemi. Netradiční pohled na Georgetown jí nabízí pobřežní zeď, která drží oceán v bezpečné vzdálenosti od města ležícího pod úrovní mořské hladiny.

Ratolesti na stadionu. Oslava Květné neděle s průvody po celém městě a slavnou mší na kriketovém stadiónu, pak dlouhá cesta na východ blíže k surinamským hranicím.

Na obou březích Courantynu. Trajekt přepravil českou výpravu přes široký veletok Courantyne do Surinamu, zde pokračuje dlouhé putování do hlavního města Paramariba.

S helmou do chrámu Páně. Seznámení se surinamským biskupem, návštěva obdivuhodné dřevěné katedrály, která se opravuje.

Křížová cesta Batávií. Česká výprava se připojuje k pouti do někdejšího působení surinamského světce, blahoslaveného Pietra Donderse. Večer před Zeleným čtvrtkem se podle místní tradice slouží missa chrismatis se svěcením olejů.

Koupání před poslední večeří. Zelený čtvrtek strávili Češi na surinamském venkově, v odlehlých vesnicích černošských obyvatel, potomků osvobozených otroků. Liturgie v Paramaribu s nebesy a bosými ministrantkami.

Náčelník indiánské farnosti. Také na Velký pátek výprava odjela na venkov, tentokrát se také seznámila s misií mezi původními obyvateli Surinamu – indiánskými Aravaky. V jednom z venkovských kostelů prožila připomínku Kristova ukřižování.

Aleluja otevřenými okny. Ještě předtím, než v jedné z předměstských farností Paramariba cestovatelé oslavili Velkou noc, seznámili se s životem surinamské metropole – zážitkem bylo jak tržiště, tak i pohled na synagogu stojící v těsném sousedství mešity.

Vrolijk pas´n! Velikonoční přání provázelo poslední celý den strávený v Surinamu. Při mši bylo možné natočit liturgický tanec a radovat se z několika křtů, přiblížilo se ale také loučení s Jižní Amerikou.

K Vltavě přes Velké jablko. Zpáteční cesta se rozložila do tří dnů, kromě tranzitu na Trinidadu se cestovatelé znovu podívali do New Yorku, z něj však neviděli o mnoho více než letiště.