Cestovatel a polárník Horký: Nešlo mi o severní pól, jako spíš o to nepohřbít své sny
Petr Horký je v povědomí veřejnosti zapsán jako cestovatel, moderátor a dokumentarista. Je podepsaný pod řadou cestopisných filmů a knih, které přinášejí nevšední pohled na kulturu cizích zemí.
„Ve chvíli, kdy jsem nemohl ven, tak jsem se podobně jako Miroslav Zikmund, když mu komunisté zakázali cestovat, obrátil dovnitř. Jiří Hanzelka řekl k stáru krásnou větu: ‚Víc než země mě zajímají lidé. Já, než cestovat po světě, cestuji do duší.‘ A to je to, co jsem dělal teď rok a půl, že jsem se pokoušel cestovat do duší – do své i případně do těch, se kterými jsem se bavil,“ popisuje svoje aktivity v době pandemie náš host.
Petr Horký také vysvětluje, že se za 26 let cestování změnil, a to ve dvou věcech. „Zjistil jsem postupem let, že to byl opravdu určitý útěk, že jsem utíkal od svého života a že jsem si získával takový ty klukovský frčky kde všude jsem byl, než jsem pochopil, že utíkám a že je potřeba si udělat pořádek v sobě. Druhá věc – úplně v těch začátcích cestování jsem měl ‚evropský sociální rasismus‘, to není oficiální termín, to mi teď přišlo na mysl, že jsem měl pocit, že když jedu do chudé země, tak jsem chytřejší. Viděl jsem lidi v Mongolsku a na Srí Lance a říkal jsem si: ‚Dělají to blbě,‘“ uvádí s tím, že tuto falešnou nadřazenost pociťuje mnoho cestovatelů.
Cesta na severní pól dokumentaristovi a režisérovi dle jeho slov změnila život. Vzpomíná: „Ne, že bych tak moc chtěl na pól. Ale nemůžu žít s tím, že bych pohřbil svůj sen. Tak jsem si řekl: ‚Třeba na to nemám, třeba tam nedojdu,‘ ale rozhodně si jsem jist, že nebudu žít s tím, že jsem ve třiceti letech řekl, že moje klukovský sny jsou nesmysly.“
Proč nemá Petr Horký rád turistický byznys? A co ho odvedlo od studia medicíny? Celý rozhovor poslouchejte v audioarchivu.
foto: Petr Horký
