H. Zollner o zneužívání: Přiznání, že v církvi jsou hříšníci, je obtížné, ale nutné

"To prvotní spočívá být s tím člověkem a naslouchat mu, aniž by přitom zaznívala nějaká obhajoba církve či toho agresora, a také aniž by zaznívaly pochybnosti o tom, zda je pravda, co ten člověk říká.  A na druhé straně tomu postiženému člověku, oběti zneužívání nepomůže, když i já začnu plakat, když začnu být sklíčený. Traumatizovaná osoba potřebuje oporu. Jde tedy o určitou vyváženost dobré empatie – to znamená, že naslouchám, že oceňuji to, že hovoří, že jsem s ním i při hněvu, vzteku, smutku, obvinění, při velkém zármutku a sklíčení, že se vnitřně nestahuji a jsem emocionálně u toho jako naslouchající osoba. A na druhé straně že nejsem přemožen tou krutostí a nevyslovitelností toho, o čem se dozvídám," vyjádřil Hans Zollner, který také připomněl, že oznámení zneužívání po několika letech je běžné a souvisí s tím, jak oběť své trauma zpracovává.

Podle P. Zollnera našla dobrý model řešení případů zneužívání například rakouská církev, která vytvořila komisi odborníků a osobností veřejného života nezávislou na katolické hierarchii. Nastavení bezpečného prostředí pomůže, když církev opustí pozici danou záměrem uchránit společenství před skandálem - taková mentalita nahrává nepřijatelnému krytí pachatelů, zdůrazňuje Hans Zollner. Podle něj jde o citlivou věc v postkomunistických zemích: "Velmi dobře dovedu pochopit, že pro lidi, kteří církev vnímali jako nositelku svobody, je nyní obtížné – a bylo už tehdy – připustit, že v církvi dochází nejen ke zneužívání, ale i dalším negativním věcem. Tímto pohledem je obtížnější přiznat, že v církvi jsou hříšníci a dokonce i zločinci. (...) Lidsky viděno je to pochopitelné, přesto si myslím, že to není správný postoj, protože jednoduše víme, vědět máme a v postavení biskupů vědět musíme, že v církvi jsou hříšníci i zločinci. Další věc je, že z toho vlastně vůbec nemusíme mít strach. Je to něco lidského, Ježíš nepřišel, aby povolal spravedlivé, ale hříšníky."

Profesor Zollner pokládá za důležité i vedení komunikace o zneužívání ze strany církve: "Potřebujeme určitou jasnost a skutečnou vážnost a čestnost. Jestliže jsme čestní, pak nám lidé spíše odpustí, než když budeme vše skrývat a vždycky jen vydáme malý kousek pravdy. Zkušenost ukazuje, že když dnešní veřejnosti sdělíme pravdu, ačkoli je bolestivá, a jasně pojmenujeme, kde došlo ke zločinu, pak lze doufat v určité porozumění ze strany veřejnosti. Jestliže se zkouší nějak z toho vymluvit nebo ukázat prstem na druhé, pak to je vždycky jen horší. Skandál je větší, pokud ho hned na začátku nepojmenujeme."

Celý rozhovor s Hansem Zollnerem najdete v audioarchivu Radia Proglas.

foto: Crackdownonfakenews, CC BY-SA 4.0