Kardinál Beran byl vzorem lásky k lidem a zakotvenosti ve víře, svědčí badatelka Vodičková

"Byl to člověk velice pokorný, skromný, což vycházelo z prostředí, odkud vzešel. Zároveň velice miloval lidi, jak ukazuje jeho pastorační práce. Byl to člověk, který se každému snažil vyhovět. V koncentračním táboře totiž složil slib, že, jestli se uzdraví, a následně kdokoliv k němu vznese nějakou prosbu, bude se mu snažit pomoci, pokud to nebude v rozporu s jeho svědomím, a budou na to stačit síly,“ prozradila Proglasu Stanislava Vodičková, která o kardinálu Beranovi napsala knihu a studiu jeho života se věnuje dlouhodobě.

Ohromnou péči věnoval nejen věřícím, dětem ve školách, kde působil, seminaristům, ale také těm, kteří odešli z pastorační služby a už se dál nechtěli věnovat tomuto povolání. „On je stále měl na zřeteli a snažil se jim pomáhat i v dalším jejich profesním životě,“ podotkla Vodičková a poté se v rozhovoru hodně věnovala podobě perzekuce jak za nacismu tak komunismu. „Mnohokrát jsem si říkala, jak to všechno mohl přežít. (…) Jednou jsem mluvila s velitelem, který ho měl za úkol sledovat. Řekl: ,On se pořád jenom modlil´. A myslím si, že to byla jeho záchrana. Ta neustálá modlitba za vlast, za kněžství, za církev, i za konec komunistického režimu." A to zejména v exilu, kde strávil poslední čtyři roky života.

Jeho ostatky mnoho let spočívaly po boku papežů v kryptě svatopetrské baziliky, odkud byly před třemi lety převezeny zpět do vlasti. Nyní je můžete nalézt v katedrále svatých Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. Podle historičky Stanislavy Vodičkové z Ústavu pro studium totalitních režimů se tím konečně uzavřela Beranova perzekuce. V církvi v  současnosti probíhá proces jeho blahořečení.

foto: Kateřina Rózsová, Radio Proglas