P. Jan Hanák: Křesťanství bylo pro komunismus neakceptovatelná konkurence

„Boha samozřejmě zakázat nelze, ale to, co zakázat lze, je vztah lidí k Bohu,“ upřesňuje Jan Hanák v úvodu s tím, že komunistický režim nebyl zdaleka jediný, který se o toto pokoušel. Podle dokumentaristy režimu nestačilo ovládnout vnější projevy lidí, ale toužil ovládat i jejich myšlení. A křesťanství, to byla neakceptovatelná konkurence.

Nejsilnějším a nejvíce objevným bylo pro P. Jana zkoumání skryté církve Koinótés. Tento fenomén byl pro něj vždy sympatický, ale zároveň k němu cítil v mnoha ohledech opatrnost, protože myšlenky, které Koinótés přinesla, byly a jsou odvážné. „Někdo si to slovo ‚odvážné‘ může vyložit hezky a někdo nehezky,“ dodává.

V dokumentu vystupuje mimo jiné i Ludmila Javorová, která byla blízkou spolupracovnicí zakladatele Koinótés, biskupa Felixe Maria Davídka. Je jednou z žen, které od biskupa Davídka přijaly kněžské svěcení. P. Jan Hanák k tomu uvádí:  „Mělo to své důvody. (…) Je, pokud vím, jediná, o které je to veřejně známo. (…) Pro mě je fascinující, že říká – a to v tom filmu je – že církev se bojí ženy, bojí se matky. A ona to neříká jako feministka. Ona je všechno možné, jen ne feministka. Ten její motiv, proč ona mluví o ženském kněžství, není, že by snad měly být nějaké kvóty, vyváženost a emancipace. To není důvod. Ona mě jako knězi hodně otevřela oči, co to znamená kněžství jako takové. A může někdo tisíckrát pochybovat o tom, jestli je platně, neplatně, poloplatně a zločinně (…) vysvěcena, nevysvěcena. O čem já naprosto nepochybuju, je to, že když mi dávala požehnání, přikovala mě k zemi jako už dlouho nikdo. Já jsem se v ní s knězem potkal.“

P. Jan si je vědom, že názory na působení Koinótés a biskupa Davídka se různí. Situace však podle něj nikdy nebyla černobílá – ve skryté církvi, ani ve veřejné. Dodává, že doba zašpinila kde koho a důkazem jsou kněží z farností, kteří s komunistickým režimem kolaborovali.

Celý rozhovor poslouchejte v audioarchivu.