P. Vlastimil Kadlec o postu: Má být životodárný, ne život beroucí

P. Vlastimil věří, že proměna, kterou v nynější situaci prožíváme, ještě není - stejně jako pandemie - zdaleka u konce. „Bez proměny by to znamenalo vrátit se k normálu (…) ale návrat k normálu by byla opravdová prohra a z mého pohledu i nehorázný nesmysl. My prožíváme na vlastní kůži, že jsme na jedné lodi. Prožíváme důsledky globalizace se vším všudy,“ popisuje. Zároveň upozorňuje, že my, křesťané, bychom měli být na globalizaci odborníky, protože církev je jednou z mála skutečně celosvětových institucí.

„Pro nás přece i tyhle pandemické dny jsou znamením času a nějakým způsobem promlouvají. To přece není nějaký ztracený čas k přežití, ale jasný kairos, tedy čas příhodný, ten nejpříhodnější k prožití.“ uvádí P. Vlastimil a dodává, že si musíme vybrat, jestli tuto dobu chceme přežít, nebo prožít a vzít pandemii jako příležitost. Přežíváním a reptáním se bohužel ochuzujeme o to pozitivní, co každá situace přináší.

Na otázku, jak přistupovat k postní době, kněz a řeholník odpovídá: „Slabosti jsou privilegovaným místem k setkání s Bohem. Já se setkal s Bohem v té nejintenzivnější podobě vždycky ve své slabosti. Proto nemám rád, když se mluví o tom, že bychom jako křesťané měli být dokonalí, protože dokonalost je něco, co nás od Boha naopak vzdaluje.  Slabost je součást naší cesty. (…) Půst má hlubokou tradici a hluboký význam. My máme rozum a máme svůj cit pro víru, abychom věděli, že půst má nějaký smysl. Půst má být životodárný, ne život beroucí. Co mi dnes, v dnešní době, dá to, že se v pátek zdržím od masa?“

Zde si podle P. Vlastimila také máme brát příklad z papeže Františka, který své pátky věnuje návštěvám nemocnic, vězení, sociálních ústavů a dalším skutkům milosrdenství.

Celý rozhovor, ve kterém jsme se dotkli i témat soužití v izolaci, či služby v domě pro seniory, poslouchejte v audioarchivu.