Praneteř Dominika Pecky: Až teď si uvědomuju, co vše mi do života dal

Praneteř Dominika Pecky: Až teď si uvědomuju, co vše mi do života dal

Pořad v souvislostech


Anna Macková a Dominik Pecka
Budeme vysílat

Důl Michal
Důl Michal
Nadace manželů Vlčkových
Vysílali jsme


S Jiřím Kylarem a Martinou Vintrovou

S Jiřím Kylarem a Martinou Vintrovou

Na pomezí astronomie a víry
Audioarchiv
20. dubna 2021 Dopoledne s Proglasem Autor: Eva Svobodová

O osobnosti svého prastrýce P. Dominika Pecky vyprávěla v úterním Dopoledni Anna Macková, spolupracovnice Radia Proglas. Dominik Pecka (1895–1981) byl římskokatolický kněz a intelektuál pronásledovaný komunistickým režimem. V 50. letech byl dvakrát vězněn a ani po propuštění nesměl po nějakou dobu vykonávat kněžskou službu. Annu s ním od dětství pojilo silné pouto, o řadu vzpomínek na tuto uznávanou osobnost katolické církve 20. století se podělila s posluchači Proglasu.

Dětská léta Anny Mackové poznamenalo věznění jejího otce, k němuž došlo, když jí byly tři měsíce. „Zavřeli ho kvůli vlastizradě. Že měl zbraně.“ S maminkou potom bydlely na faře v Krchově u Jaroměřic nad Rokytnou a část roku pobývaly u prarodičů v jihomoravských Čejkovicích. Na ta léta vzpomíná velmi ráda. P. Dominik Pecka tam za nimi často jezdíval. V té době neměl státní souhlas k vykonávání kněžské činnosti, tajně proto sloužíval mše v prostorách fary: „V obýváku byl na stole oltář a my s maminkou klečely mezi dveřmi. Dodnes umím něco latinsky, protože jsem s maminkou ministrovala,“ vzpomíná Anna Macková na P. Pecku, který jí také vyprávěl příběhy z Bible a popisoval biblické postavy.

Do Krhova jezdil rád. Byl tam velký dvůr a zahrada. Chodil se tam modlit. Měl černý pracovní plášť a na hlavě bílou čepici, a když ji zapomněl, tak si udělal čepici z kapesníků. Chodil a ruce měl za zády. Já jsem pak chodila úplně stejně za ním a napodobovala ho," směje se Anna Macková. "Jinak byl úžasně zručný. Mamince vyrobil truhlík na dřevo do kuchyně. Naučil mě úžasně skládat poštípané dřevo. Taky byl hazardní hráč. S krhovským panem farářem vášnivě rád hrával žolíka. Až tak vášnivě, že se dovedli rozčílit a byli úplně agresivní. Kouřil viržínko. Tu vůni jsem měla moc ráda. Jeho láska, veselost mě provázely a doufám, že jsem ji do života zapojila, protože to je velký Boží dar,“ vypráví Anna Macková.

O povaze P. Pecky říká: „Byl velice moudrý a laskavý a hlavně měl úžasný smysl pro humor. Vyprávění s ním bylo vždy příjemné.“ K dobru přidala jednu vzpomínku, kdy byla jako malá s maminkou navštívit otce v pracovním táboře Bytíz u Příbrami a zanedlouho poté strýčka Dominika ve vězení. Anna Macková se smíchem vzpomíná: „Já jsem mu tehdy říkala Čičoušku. A tak povídám: ´Jé, Čičoušku, ty máš stejný oblek jako tatínek!´ A dozorce na to: ´No vy jste teda pěkná famílie!“"

Uvěznění blízkých rodinných příslušníků způsobilo, že Anna nemohla jít studovat: „Strýčka rehabilitovali ještě v šedesátém osmém, ale tatínka až po revoluci. Byla jsem dítě politického vězně, takže byla potíž, abych se dostala na průmyslovku. Na vysokou jsem chtěla jít, ale rodiče na to neměli peníze. Ještě moje děti byly vnuky politického vězně,“ dodává.

Své zážitky z vězení Dominik Pecka vypsal v knize Z deníku marnosti. Anna Macková podotýká, že tak jednalo mnoho dalších kněží s podobným osudem. „Stejně jako on se z toho vypsali, ale nahlas na vězení neradi vzpomínali,“ uvedla.

Také její syn Michal se nakonec stal knězem. Na otázku, co potřebuje dobrý kněz, Anna odpovídá: „Dobré lidi kolem sebe. Aby nebyl opuštěný.“ O svém synovi říká: „Dostali jsme ho půjčeného a teď ho Bohu vracíme (…). Respektujeme ho jako osobnost a jsme rádi, když mu Pán Bůh dá kolem dobré lidi. Když je mu těžko, tak jsme samozřejmě s ním,“ uzavírá Anna Macková.

Celý rozhovor si můžete poslechout v našem Audioarchivu.

Foto: Archiv

Blahopřání

Pošlete svým blízkým k narozeninám či svátku písničku s přáním.

Regiony

Regiony